LETNÍ TÁBORY - DESATERO
Rady pro rodiče, kteří posílají děti na letní tábory:
zjistit, kdo letní tábor provozuje (zvlášť pokud je to tábor na inzerát)
doprovodit dítě na místo, odkud odjíždí na tábor a osobně je předat vedoucímu oddílu
zjistit si přesnou adresu pobytu dítěte a termín návratu
alespo" 2x - 3x napsat dítěti pohled nebo dopis a vyžadovat i od dítěte informace o jeho pobytu
informovat se u hlavního vedoucího nebo oddílového vedoucího na programovou nápl" tábora a věk, popřípadě kvalifikaci oddílových vedoucích (zkušenosti z práce s dětmi, studující osoby, které celoročně s dětmi pracují)
pro dítě by měl být tábor součástí prázdninového programu. Dítě nesmí mít pocit, že je tam dáno "za trest" nebo z důvodu, že rodiče například odjíždějí do zahraničí a dítě nechají v ČR
pokud dítě napíše o negativních zkušenostech ze svého pobytu (například nedostatek stravy, nadměrná fyzická zátěž, tělesné tresty apod.) prověřit si tyto skutečnosti (osobní návštěva tábora, písemný dotaz na hlavního vedoucího)
vybavit dítě dostatečným množstvím léků, které pravidelně užívá, a informovat o tom lékaře nebo zdravotní personál, který má být součástí vedení tábora
informovat vedoucího oddílu o případných zdravotních omezeních dítěte, sdělit, zda je plavec, či neplavec
po návratu dítěte z tábora mít čas na povídání o průběhu celého pobytu, pokud dítě hovoří o negativních zkušenostech, prověřit si je
dojde-li k nápadné změně chování, nechuť hovořit o pobytu, programu, kamarádech, vedoucích nebo jeví známky fyzických trestů - kontaktovat některé rodiče dětí ze stejného oddílu, jak na tento pobyt reagují jejich děti
pokud dítě nechce o negativních skutečnostech hovořit s rodiči, obrátit se na odborníky (například Linku bezpečí, tel.: 0800 1 55555, která je anonymní a bezplatná po celých 24 hodin denně)
v závažných případech se obrátit na Policii ČR
pokud se vyskytnou závažná podezření, že mohlo dojít k trestné činnosti, obrátit se na Policii ČR.
mjr. Alena Plšková Policejní prezidium ČR
Jak prožíváme projevy násilí ve společnosti?
Výzkum agentury STEM byl proveden ve dnech 1. - 7. května 1999 na rozsáhlém reprezentativním souboru obyvatel České republiky starších 18 let. Respondenti byli vybráni metodou kvótního výběru. Dotázáno bylo 1660 respondentů.
STEM ve svých výzkumech sleduje různé roviny veřejného vnímání problému kriminality v kontextu hodnocení různých sfér života společnosti. STEM se však také zabývá individuálními pocity bezpečí nebo ohrožení kriminálními činy. A právě této perspektivě vnímání bezpečnostní situace u nás bude věnován následující text.
Názory na bezpečnost občanů a konkrétní pocity ohrožení násilnými trestnými činy jsou složitými jevy, které jsou podmíněny hlubšími souvislostmi než jedině a pouze objektivním stavem a vývojem kriminality v České republice. Vedle vlivu individuálního psychologického založení konkrétní osobnosti a aktuální životní situace je třeba brát v úvahu rovněž vliv celkové atmosféry ve společnosti, jejího aktuálního stavu i perspektiv do budoucna. V určité míře se do pocitů osobního bezpečí či ohrožení promítají pocity uspokojení ze společenského vývoje nebo naopak pocity znepokojení, znejistění, dezorientace. Zárove" bychom neměli opomenout zásadní vliv mediálního prostředí obavy z násilí mohou být silně podmíněny častou mediální prezentací právě násilných činů.
Květnový výzkum STEM se zabýval rozšířeností obav z ohrožení různými násilnými trestnými činy (nezjišťoval tedy míru reálných zkušeností lidí s násilnými projevy). Ukázalo se, že většina lidí se především obává kriminálních činů velmi závažných, s nepochybnými následky fyzickými nebo majetkovými. Obavy z činů relativně méně závažných, ale rozhodně častějších, nejsou tolik rozšířeny. Nejčastěji se lidé obávají vykradení bytu, auta, chaty (65 %), podobně často mají strach dokonce o svůj život či život svých blízkých (64 %). Mírně nadpoloviční většina dotázaných (56 %) se obává loupežného přepadení. "Banální" rvačky se již většina populace nebojí, jen dvě třetiny občanů se obávají toho, že by se mohli dostat do konfliktu jiných osob, a stát se tak obětí násilí.
Určitou formou násilí jsou i slovní útoky, nadávky či urážky, kterými v současné době podle vlastního mínění trpí 14 % občanů. Porovnáme-li odpovědi na zkoumané otázky s odpověďmi na tytéž otázky v roce 1995, nezjišťujeme žádné zásadní změny. Mírně oslabily pouze podíly lidí, kteří se obávají zatažení do rvačky (o devět procentních bodů), a lidí, kteří mají strach ze zabití nebo vraždy (o sedm procentních bodů). Absence výrazných změn naznačuje, že není možné v jednom smyslu přece"ovat vliv společenské atmosféry a politické situace v zemi na pocity ohrožení násilnými činy. V porovnání s rokem 1995 jsou lidé vůči vývoji ve společnosti kritičtější, vyjadřují vyšší míru skepticismu, připouštějí určitou ztrátu iluzí a narůstající rozčarování. Zdá se však, že tyto pocity neovliv"ují individuální pocity ohrožení násilnými činy.
Na základě odpovědi na čtyři otázky zjišťující obavy z různých násilných činů je možné vytvořit typologii, která nám zprostředkuje komplexnější pohled na to, ve kterých sociodemografických skupinách jsou obavy z násilí silnější. Typologie ukazuje, že čtvrtina občanů se obává jak zabití, tak vykradení bytu, loupežného přepadení i zatažení do nějaké rvačky. V této typologické kategorii jsou častěji zastoupeni lidé starší (nad 60 let), ženy, obyvatelé západních a severních Čech. Naopak zcela bezstarostný přístup k možnému násilí je typičtější pro mladé lidi (do 29 let), muže a obyvatele středních Čech, i když rovněž v těchto skupinách podíl lidí, kteří nemají strach ze zmíněných násilných trestných činů, jen mírně přesahuje hranici jedné pětiny.
TYPOLOGIE OBČANŮ podle obav z násilí
Zcela bez obav 17 %
Mírné obavy (jedna nebo dvě souhlasné odpovědi) 33 %
Silné obavy (tři souhlasné odpovědi) 24 %
Velmi silné obavy 26 %
Mediální zveřej"ování šokujících informací z kriminální oblasti (nezřídka s velmi naturalistickým popisem či obrazem "krvavých" detailů trestných činů) je často diskutovaným tématem. Vliv médií na veřejné vnímání kriminality je ovšem nepochybný. Sama veřejnost problém mediálního působení v této oblasti hodnotí dvojím způsobem. Na jedné straně většina občanů (67 %) považuje za správné, že televizní zpravodajství a komentáře přinášejí podrobné a názorné informace o násilí. Na druhé straně se však většina občanů (68 %) domnívá, že současné zveřej"ování násilí v masmédiích může vést k rozšíření projevů násilí. Zdá se, že uvědomění si tohoto vlivu médií, který je navíc pravděpodobně připisován především hraným filmům, nevede k zásadnímu popření práva být informován.
Články uvedené na této straně jsou čerpány z Tisk
