Jiřího Pimparu, člena Městské rady a Městského zastupitelstva v Rumburku. Je mu 39 let a je otcem čtyř synů. Od roku 1992 začal jako soukromý podnikatel pracovat ve své stavební projekční firmě, v roce 1995 založil se společníky novou projekční firmu a zde pracuje dosud.
Do komunální politiky vstoupil ve spojení se založením Občanského fóra. Do prvního městského zastupitelstva po revoluci se dostal jako náhradník a v dalších volbách skončil také jako první náhradník, ale nebyl "nasazen".
Jeho role v oblasti komunální politiky se úzce váže k jeho povolání, a právě proto, že je stavař, tak by chtěl ovlivnit především investiční politiku města. Město je v takové finanční situaci, kdy je nutné prosazovat především akce, které jsou pro něj nutné, ale zárove" cenově dostupné.
Z tohoto titulu byla založena investiční komise a p. Pimpara by měl být jejím předsedou. Za velice důležitý považuje územní plán, jehož průběžná aktualizace je zásadní podmínkou dalšího rozvoje. Prvotním úkolem se mu jeví založení průmyslové zóny, která by městu měla přinést možnosti nové výstavby v oblasti průmyslu a služeb, ale zejména snížení nezaměstnanosti. Důležité je také zainvestování pozemků, protože právě to by mohlo přilákat případné další investory. V otázce bytové výstavby se domnívá, že město bude muset něco udělat proto, aby se zde začaly stavět bytové domy, samozřejmě ne velké panelové domy, ale menší domy se 4 až 6 byty, což bude zajímavé např. pro podnikatele. Ze strany města by to představovalo např. připravit pozemky tak, aby se nich mohlo hned začít stavět. Za důležité považuje dokončení privatizace městského majetku, abychom neměli např. rozpadající se "zlatý fond", musíme zhodnotit, zda je pro nás únosné držet tyto nemovitosti, když nemáme peníze na jejich rekonstrukce. Musíme také do budoucna počítat s rozšířením infrastruktury, plynofikace, teplofikace, zrekonstruovat komunikace a s tím související sítě, osvětlení, rozšířit možnosti parkování ve městě, ale toto všechno je otázkou finančních možností města.
Na závěr snad jen to, že se nevěnuje jen svému zaměstnání a politice, ale také dělá místopředsedu pro mládež ve Fotbalovém klubu v Rumburku, ale i toto se váže na politiku města, protože i pro město je nutné podporovat takováto sdružení, která se zabývají využitím volného času mládeže. V této souvislosti samozřejmě oce"uje to, že město přes složitou finanční situaci poskytuje peníze zájmovým sdružením prostřednictvím grantů.
Jiřího Pimparu, člena Městské rady a Městského zastupitelstva v Rumburku. Je mu 39 let a je otcem čtyř synů. Od roku 1992 začal jako soukromý podnikatel pracovat ve své stavební projekční firmě, v roce 1995 založil se společníky novou projekční firmu a zde pracuje dosud.
Do komunální politiky vstoupil ve spojení se založením Občanského fóra. Do prvního městského zastupitelstva po revoluci se dostal jako náhradník a v dalších volbách skončil také jako první náhradník, ale nebyl "nasazen".
Jeho role v oblasti komunální politiky se úzce váže k jeho povolání, a právě proto, že je stavař, tak by chtěl ovlivnit především investiční politiku města. Město je v takové finanční situaci, kdy je nutné prosazovat především akce, které jsou pro něj nutné, ale zárove" cenově dostupné.
Z tohoto titulu byla založena investiční komise a p. Pimpara by měl být jejím předsedou. Za velice důležitý považuje územní plán, jehož průběžná aktualizace je zásadní podmínkou dalšího rozvoje. Prvotním úkolem se mu jeví založení průmyslové zóny, která by městu měla přinést možnosti nové výstavby v oblasti průmyslu a služeb, ale zejména snížení nezaměstnanosti. Důležité je také zainvestování pozemků, protože právě to by mohlo přilákat případné další investory. V otázce bytové výstavby se domnívá, že město bude muset něco udělat proto, aby se zde začaly stavět bytové domy, samozřejmě ne velké panelové domy, ale menší domy se 4 až 6 byty, což bude zajímavé např. pro podnikatele. Ze strany města by to představovalo např. připravit pozemky tak, aby se nich mohlo hned začít stavět. Za důležité považuje dokončení privatizace městského majetku, abychom neměli např. rozpadající se "zlatý fond", musíme zhodnotit, zda je pro nás únosné držet tyto nemovitosti, když nemáme peníze na jejich rekonstrukce. Musíme také do budoucna počítat s rozšířením infrastruktury, plynofikace, teplofikace, zrekonstruovat komunikace a s tím související sítě, osvětlení, rozšířit možnosti parkování ve městě, ale toto všechno je otázkou finančních možností města.
Na závěr snad jen to, že se nevěnuje jen svému zaměstnání a politice, ale také dělá místopředsedu pro mládež ve Fotbalovém klubu v Rumburku, ale i toto se váže na politiku města, protože i pro město je nutné podporovat takováto sdružení, která se zabývají využitím volného času mládeže. V této souvislosti samozřejmě oce"uje to, že město přes složitou finanční situaci poskytuje peníze zájmovým sdružením prostřednictvím grantů.