Napodobování živých květin bylo známé již ve starověku. Podle Plínia se do Řecka roku 350 př. n.l. rozšířil z Egypta zvyk užívání věnců z umělých květin. Při jejich výrobě se užívalo papyrusu, hedvábí a plátna. Květy byly navíc napouštěny vonnými esencemi. K velkému rozmachu došlo v 18. století, přičemž za mateřskou zemi je považována Itálie. Tzv. "italská květina" se stala pojmem.
Na Šluknovsko se výroba rozšířila z Vídně a traduje se, že vůbec první květinářkou byla Marie Liebischová z Mikulášovic. Svými výtvory z voskovaného papíru zdobila především bohoslužebná místa. S výrobou po živnostensku prý začala kolem roku 1850 rodina Kźndigova z Dolních Mikulášovic. Umělými kyticemi a věnci se zdobívaly domácnosti, kaple, oltáře, křížové cesty, boží muka. Módní květiny a ovocíčka, vyráběné z atlasu, plyše, hedvábí a voskovaného papíru, tvořily dopl"ky oděvů a klobouků. Bývaly rovněž součástí lidových krojů. Technika výroby květin se příliš nezměnila. V Mikulášovicích vznikla odborná kreslířská škola, která svými návrhy a podněty kvalitu výroby neustále zvyšovala. Svými nákresy reagovala pružně na poptávku. Ve speciálně zhotovených kartonážích se z našeho kraje květiny vyvážely do celého světa, žádané byly konvalinky, vřes apod.
Výroba bývala provozována v domácnostech, především v zimě. Poměr továrních dělníků ku domácím byl po druhé světové válce 1:7. V roce 1948 vznikl CENTROFLOR v Dolní Poustevně, který býval největším výrobcem ozdobnického zboží v tehdejší ČSSR a jehož závody sídlily i mimo Šluknovský výběžek.
