Stav ekonomiky státu a potažmo množství peněz v našich peněženkách se následně projevuje hlavně v nadstavbových službách, mezi než patří kultura i sport. Jestliže úbytek zákazníků a snižování tržeb cítí obchodníci průmyslovým zbožím, začínají jej pociťovat i potravinářské prodejny přesto, že jíst se musí, pak v kultuře tento stav znamená prudký propad. Ani snaha města udržet zde sportovní areály i kulturní zařízení nestačí. Mnohamilionové investice, které byly a ještě budou vynaloženy na rekonstrukci bazénu, nebudou nikdy vráceny, ale pokud bude bazén navíc v provozu silně propadový, může nastat problém, zda bazén, byť nový, udržíme.
Dům kultury, který za 35 let svého provozu zaznamenal pouze rekonstrukci topení, která ani po pěti letech není dokončena, také volá po investicích, aby lépe vyhovoval požadavkům doby, umělců i návštěvníků. Osud kina ho snad v nejbližší době sice nečeká, protože se snažíme i z malých prostředků jeho stav alespoň udržovat na slušné úrovni, nicméně ani to nelze do nekonečna. Mnoho lidí soudí, že je to ostuda, když Rumburk nemá kino. Jenže čí ostuda? Když se zeptám: "Kolikrát jste v minulém roce byli v kině?" Odpověď zní: "Ani jednou." Ti poctivější dokonce doznávají, že tam nebyli už 10 let. Přesto všichni cítí, že město by kino mělo mít. Sdílím tyto pocity, jenže musíme respektovat realitu. A ta praví, že jenom za deset měsíců loňského roku se 23x nehrálo pro neúčast diváků, že průměrná návštěvnost na představení sice byla 40 lidí, ale to jenom díky školním představením, hlavně Titanicu, které tento průměr zvedly. Odpověď na výše položenou otázku by mohla tedy znít: "Je to ostuda obyvatel, že do kina nechodí". Nebo: "Ostuda padá na hlavu města, že nechalo kino zchátrat a včas do jeho údržby neinvestovalo". Ale tak jednoduché to není. Lidé nechodí z různých příčin. Někteří proto, že již zlenivěli a stačí jim televize, řadě nevyhovuje nabídka filmů, ale v neposlední řadě zde hrají opět roli peníze. Kdysi nejlevnější lidová kultura je dnes pro řadu lidí nedostupná. Ani druhá odpověď by nebyla fér, kdybychom si neuvědomili právě souvislost mezi oběma. Město by jistě ochotněji investovalo, kdyby poptávka po představeních byla taková, že by tato investice byla účelná. Kdyby průměrná návštěvnost činila 100 lidí, snáze by se rekonstrukce kina prosazovala. Dneska střízlivý odhad rekonstrukce je asi 15 milionů korun.
Návrhová studie na rekonstrukci domu kultury počítá se zřízením kinosálu a divadelního sálu. Sál by pojmul cca 130 osob a to by v současné době bylo optimální. Problémem však zůstává, co se stávající budovou kina. Tragedií by bylo, kdyby ji měl potkat stejný osud jako kdysi krásné kino v ul. 2. polské armády. Tady je dobrá rada drahá. Nicméně, přemýšlet a hledat řešení bychom měli všichni!
