Korespondenční lístek, zavedený na území rakousko-uherské monarchie 1.10.1869, je považován za předchůdce pohlednice. Při důsledném hledání kořenů je možné narazit na různé rukopisné gratulace k Novému roku již v 17. století. S počátkem 19. toletí jsou spojovány zdobené dopisní papíry, obchodní lístky a záhlaví obchodních dopisů. Pohlednice Rumburka se objevují v 90. letech minulého století. Za nejstarší je označován pozdrav ze slavnosti na rumburské louce z 26.8.1894, který svou formou odpovídá korespondenčnímu lístku.
Do počátku století jsou všechny jedno i vícebarevné pohlednice vytištěné technikou litografie (později se užívá světlotisku, knihtisku, chromografie ...). Výtvarné řešení je nápadně podobné. Okénkové kresby bývají sjednoceny bohatým ornamentálním vzorem (především rostlinným), jež je rámuje. Pohlednice vznikaly u různých tiskařských firem (Pfeiffer, Mauermann - obě na dnešním Lužickém náměstí, Nichterwitz, Hasse a Kšgler). Do roku 1905 byly pohlednice formálně shodné s korespondenčními lístky. Celý rub byl určen k napsání adresy. Samostatný text pak býval vpisován pod obrázek nebo vedle něj. Velikost se nijak dramaticky nezměnila - 9 x 14, 10,5 x 15 a různé atypické formáty.
Korespondenční lístky byly oblíbeny pro nižší poštovné, ale také pro nucenou stručnost vyjadřování. Pohledy pak v neposlední řadě pro svou estetičnost. Při výrobě panovala silná konkurence ovlivňovaná poptávkou. Zhotovitelé se předháněli v rozmanitosti námětů a kvalitě zpracování. Objevovaly se pohledy sypané napodobeninou sněhu, pohledy na dřevěných dýhách a kovových fóliích, pohledy s otáčivým kotoučem, pohledy zdobené peřím, dokonce i hrající. Po roce 1930 se objevují i černobílé fotografie. V roce 1899 vznikl spolek sběratelů pohlednic, který téhož roku uspořádal v Praze první výstavu. Tito kartofilové vydávali i svůj časopis nazvaný Sběratel pohlednic. Pohlednice začala velmi brzy postihovat všechny stránky lidského života a stala se jeho každodenní součástí. Od prvního pokusu v Olden-burgu v roce 1870 si získala své nezastupitelné místo při kontaktu mezi lidmi a její obliba neklesá.
Korespondenční lístek, zavedený na území rakousko-uherské monarchie 1.10.1869, je považován za předchůdce pohlednice. Při důsledném hledání kořenů je možné narazit na různé rukopisné gratulace k Novému roku již v 17. století. S počátkem 19. toletí jsou spojovány zdobené dopisní papíry, obchodní lístky a záhlaví obchodních dopisů. Pohlednice Rumburka se objevují v 90. letech minulého století. Za nejstarší je označován pozdrav ze slavnosti na rumburské louce z 26.8.1894, který svou formou odpovídá korespondenčnímu lístku.
Do počátku století jsou všechny jedno i vícebarevné pohlednice vytištěné technikou litografie (později se užívá světlotisku, knihtisku, chromografie ...). Výtvarné řešení je nápadně podobné. Okénkové kresby bývají sjednoceny bohatým ornamentálním vzorem (především rostlinným), jež je rámuje. Pohlednice vznikaly u různých tiskařských firem (Pfeiffer, Mauermann - obě na dnešním Lužickém náměstí, Nichterwitz, Hasse a Kšgler). Do roku 1905 byly pohlednice formálně shodné s korespondenčními lístky. Celý rub byl určen k napsání adresy. Samostatný text pak býval vpisován pod obrázek nebo vedle něj. Velikost se nijak dramaticky nezměnila - 9 x 14, 10,5 x 15 a různé atypické formáty.
Korespondenční lístky byly oblíbeny pro nižší poštovné, ale také pro nucenou stručnost vyjadřování. Pohledy pak v neposlední řadě pro svou estetičnost. Při výrobě panovala silná konkurence ovlivňovaná poptávkou. Zhotovitelé se předháněli v rozmanitosti námětů a kvalitě zpracování. Objevovaly se pohledy sypané napodobeninou sněhu, pohledy na dřevěných dýhách a kovových fóliích, pohledy s otáčivým kotoučem, pohledy zdobené peřím, dokonce i hrající. Po roce 1930 se objevují i černobílé fotografie. V roce 1899 vznikl spolek sběratelů pohlednic, který téhož roku uspořádal v Praze první výstavu. Tito kartofilové vydávali i svůj časopis nazvaný Sběratel pohlednic. Pohlednice začala velmi brzy postihovat všechny stránky lidského života a stala se jeho každodenní součástí. Od prvního pokusu v Olden-burgu v roce 1870 si získala své nezastupitelné místo při kontaktu mezi lidmi a její obliba neklesá.