Ano, bude řeč o jednom z nepočetných rumburských parků. Když před několika málo lety MZ vydalo a schválilo poměrně rozsáhlou vyhlášku o ochraně městské zeleně jako důležité součásti městského životního prostředí, mohlo se zdát, že tato opatření k péči o městskou zeleň budou zárukou přinejmenším udržení tehdejšího stavu. Toto však uvedlo na pravou míru další rozhodnutí o rozlišení péče podle toho, do jaké zóny budou jednotlivé části zařazeny, zda do I., II. či III. zóny.
Park, který vám chci připomenout, je tzv. "park přátelství", přes který občané chodili a chodí od autobusové zastávky Bytex směrem k Podhájí, na pobočky různých okresních úřadoven a přes který vede vlastně hlavní přístupová cesta k památkáři chráněné uličce Šmilovského, kterou se naše město chlubí i ve svých propagačních materiálech. Průchozí cesty parkem v nedávno minulých letech rozhodně nedělaly našemu městu hanbu. Čistý, pečlivě udržovaný park se spoustou každoročně vy-sazovaných květin na velkém ústředním kruhovém záhoně, podezdívky u schodiště k vyvýšené, vydlážděné a zčásti obezděné ploše byly osázeny krásně kvetoucími, udržovanými keříky růží, mezi mohutnými, letitými, vzácnými a opečovávanými buky, lipami a dalšími listnáči byly vysazeny s rozmyslem skupiny stromů, stromečků a keřů, včetně rododendronů. To vše lákalo k posezení na lavičkách, zvláště pak důchodce z blízkých paneláků a maminky s kočárky, aby v centru města přetíženého dopravou trávili v zeleni a klidu hezké chvíle od jara do podzimu. Však si to vše jistě mnozí z vás pamatují. Není to tak dávno.
A v posledních letech? Přijďte se podívat. A to je nutno připomenout, že nejhoršímu z vlastní iniciativy zabránili občané (někteří) bydlící v okolí parku, kteří mnohokrát na devastaci parku osobně upozorňovali i vedení MěÚ. Beztrestně docházelo nejen k záměrnému ničení laviček a odpadkových košů, osvětlení, ale lámání větví menších stromečků a keřů, využívání větví krásných starých stromů pro upevňování šňůr a drátů jako houpaček pro tlupy dětí i výrostků, definitivnímu zadusání všech květinových záhonů a celých ploch trávy až do bláta, snahy o využívání parkových cest pro prověřování řvoucích motorek i projíždění aut. To vše se dělo teprve v posledních letech, ačkoliv v okolí parku bydlí občané stejného složení jako kdysi. Přesto se jedni z nich začali chovat tak, jak už jsem uvedla a jak si nikdy před tím nedovolili. A tak park se po většinu roku stával smetištěm, veřejným WC (se vším všudy), plochami trávy posetými kusy hadrů, papírů, odházených trosek hraček, kočárků, střepů záměrně rozbíjených lahví, plechovek od toluenu, a to včetně okolí zdevastovaného pavilonu a místa vyhraženého pro dětské hřiště v okolí pískoviště, kam si kdysi chodívaly hrát i děti z blízké mateřské školky. Pouze 2x do roka pod patronací Unilesu (se kterým měl MěÚ smlouvu) byl park pouze uklizen, posekána a odvezena tráva, ale za pár dnů bylo vše opět v původním stavu. Asi tato "péče" odpovídala zóně, do které byla tato část města zařazena. Snad se pak ani nemůžeme divit snahám Horního Jindřichova.
V posledních měsících se zdá, že by se situace mohla mírně zlepšit. Ale bojím se (a se mnou i ostatní, kterým není osud tohoto parku lhostejný) planých nadějí. Je nejvyšší čas, aby se našel a uplatnil účinný způsob, jak tuto unikátní a vzácnou zeleň, jako oázu klidu a pohody v centru města, zvelebit a ochránit dříve, než bude pozdě. Mohli bychom se i inspirovat u našeho souseda Krásné Lípy, kde vytrvale městskou zeleň udržují, obnovují a tím i celé město zkrášlují. Nadějí jsou i podněty současného MěÚ z posledních týdnů, jako např. výzva zájemcům o veřejnou zakázku na zvelebování a udržování městské zeleně. A tak přece jen doufám, že při napomínání při ničení zeleně parku se mi nebude opakovaně odpovídat jak dospělými, tak dětmi otázkou - A co je vám potom? Je to vaše? Jak na takové otázky odpovědět? Vím, ale asi by stejně nechtěli pochopit. Už jsem to zkusila. Ale čekat na to, až se ulici U Parku bude říkat ulice U bývalého parku nebo ulice U Smetiště, se mi přece jen nechce.
Proto jsem se rozhodla k napsání tohoto článku.
