Ten osudný den jsem spěchal z Hlavního nádraží do Činoherního klubu. Vracel jsme se od své matky z Radlic u Rokycan. "Schau mal an, der brennende Mann!" (Podívej se, hořící člověk!) Tento výkřik jsem zaslechl v okamžiku, kdy jsem minul Myslbekovo sousoší s jezdeckou sochou sv. Václava. Ihned jsem se otočil směrem, odkud nezvyklá věta zazněla. V popředí stál starší muž s fotografickým aparátem a vedle něj zřejmě jeho žena, která kamsi ukazovala. Já pak spatřil u kašny pod terasou Národního muzea štíhlou hořící postavu mladého člověka v černém oděvu, který tak dokonale obepínal jeho tělo, že se mi zdálo, jako by to byl nějaký potápěčský skafandr. Živá pochodeň s jiskřící kšticí zamířila od kašny k Domu potravin. ... Zahoukala sanitka, já při tom pozvedl oči k terase Národního muzea a zahlédl jsem tam stojící televizní vůz. Usoudil jsem, že jde o natáčení, a odešel jsem do divadla, kde jsem o této příhodě vyprávěl.
Brzy jsme se všichni dozvěděli hrůznou pravdu: to student Jan Palach dobrovolně a vědomě hrdinsky protestoval proti nesvobodě a bezpráví po srpnových událostech roku 1968.
Václav Kotva
Praha /čtk/. - Protože se v souvislosti s úterní zprávou ČTK o sebevraždě upálením mladého člověka v Praze rozšířily nepravdivé pověsti, sděluje ministerstvo vnitra ČSR tyto podrobnosti:
Rudé právo 27.2.1969
Evžen PLOCEK
se narodil 29. října 1929 v Jihlavě v dělnické rodině. Rodiče, František a Marie Plockovi, byli katolíci. Jejich o rok starší syn dostal jméno po otci.
Oba chlapci navštěvovali v dětství tělovýchovný spolek Orel a dělnický skautský oddíl.
V roce 1943, po ukončení základní školy, se začal Evžen Plocek učit nástrojařem. Po válce nastoupil ve své profesi v jihlavském Motorpalu. V tomto podniku pracoval v různých místech a funkcích celý život.
V roce 1955 vstoupil do KSČ a přešel z nářaďovny na placené místo předsedy ROH. Složil maturitu a v roce 1958 začal dálkově studovat Vysokou školu ekonomickou v Praze. Díky doplněnému vzdělání a osobním schopnostem se stal vedoucím obchodního úseku a později dokonce náměstkem ředitele. Pracovní úspěchy provázel klidný rodinný život. V roce 1953 se Evžen Plocek oženil. Jeho manželka Zdena pracovala u téhož podniku jako administrativně technická pracovnice. Po roce společného života se manželům Plockovým narodil syn Jiří. mezi otcem a synem vznikl velice pěkný vztah.
Evžen Plocek nadšeně podporoval polednové změny v roce 1968. Jako funkcionář se těšil důvěře svého okolí. Na krajské konferenci v Brně byl zvolen delegátem XIV. sjezdu KSČ. Účast na něm podpořila jeho rozhodnutí pokračovat v reformní činnosti i po invazi vojsk států Varšavské smlouvy. Obával se návratu do předlednových poměrů.
4. dubna 1969, na Velký pátek, odjel Evžen Plocek z práce na jihlavské náměstí. Stavil se u rodičů. Okolo šesté hodiny večerní se v průjezdu polil ředidlem a znovu vyšel na náměstí. Vydal se k budově OV KSČ. Cestou odhodil dva složené papíry s textem: "Pravda je revoluční - napsal Antonio Gramsci" a "Jsem pro lidskou tvář - nesnáším necit - Evžen". Před sídlem strany škrtl sirkou. Ředidlo se vznítilo. Protože na náměstí stály houpačky a kolotoče, domnívali se lidé, že sledují novou pouťovou atrakci. Až po chvíli přispěchali na pomoc. Evžen Plocek byl odvezen do jihlavské nemocnice, kde 9. dubna 1969 skonal.
Přes mnohé překážky se pracovníkům Motorpalu podařilo uspořádat v Jihlavě veřejný pohřeb. Do centrálního tisku však o sebeupálení Evžena Plocka neproniklo ani slovo. Jeho oběť zůstala utajena. Přišla do doby, kdy už oba naše národy ponižující důsledky intervence přijaly.
Jan Skácel: ODEŠLI??? PAMATUJME!!!
NOVÉMU RÁNU ROŽNEM SVÍCI
JE NEZNÁMÉ A NEMÁ TVÁŘE
JAK ANDĚL V DŘEVU LÍPY SPÍCÍ
A ČEKAJÍCÍ NA ŘEZBÁŘE
NĚKDY SE ANDĚL NA NÁS HNĚVÁ
ANDĚLA MÁME KAŽDÝ SVÉHO
A NADĚJE MÁ Z BUKU KŘÍDLA
A SRDCE Z DŘEVA LIPOVÉHO
(Citace jsou převzaty z knihy VE JMÉNU ŽIVOTA VAŠEHO, UK 1991)
