Podtitul: Zpracováno na základě rozhovoru s Ing. Josefem Dvorským
Posledně jsem slíbil, že si budeme povídat o tom, jak se komu "točí". Zmínil jsem se o tom, jaký měl pan MUDr. Vondráček problém odpovědět mi na otázky stran veřejných informací uvedených v obchodním rejstříku o konání dvou mimořádných valných hromad 1. Zdravotní Rumburk, a.s., konaných ve dnech 27.7.98 a 29.7.1998 a o jejich závěrech. Ptal jsem se, proč o těchto valných hromadách a jejich závěrech jako člen dozorčí rady zmíněné společnosti, který byl do této funkce městem 24.2.1998 navržen, do 25.2.1999 o těchto skutečnostech město řádným způsobem neinformoval. Na tuto otázku jsem se odpovědi nedočkal. Pan Vondráček se mi snažil vysvětlit, že mu stanovy zmíněné společnosti zakazují informovat město o tom, co se na valných hromadách usneslo (pravděpodobně tedy i informace, které se stávájí zápisem do obchodního rejstříku veřejnými). Navrhoval mi, abych si zmíněné stanovy přečetl a tím věc považoval za vyřízenou. Tak, jak bylo v minulém článku popsáno, na návrh pana Švába MZ odhlasovalo skončení diskuze k tomuto tématu. Je s podivem, že mně pan Dr. Vondráček poradil, abych si přečetl stanovy 1. Zdravotní Rumburk, a.s., které, jak jsem zjistil, jsou prý tajné a nemohou je získat pro výkon své funkce ani zastupitelé města. Co tím pan Dr. Vondráček sledoval, nevím. O skutečnosti, jak je se stanovami 1. Zdravotní Rumburk, a.s., nakládáno, musel v tu chvíli jako člen dozorčí rady vědět. Bez toho, že by řádně vysvětlil, proč město nebylo infomováno o všech skutečnostech od podpisu p. starosty Pohla, kterým zavazuje město v ăručitelské smlouvěŇ ručením téměř 6 milionů Kč, to je od 10.4.1998 přes zmíněné dvě valné hromady v červenci 1998 až do 25.2.1999, radí mi v tento den, abych si přečetl přísně utajovaný dokument. Dalo by se říci, že i v této situaci se pan Dr. Vondráček zachoval zcela standardním způsobem, tj. tak, jak se choval po celá svá minulá volební období. Protože jsme posledně hovořili o tom, že si můžeme myslet, co nás napadne, můžeme si myslet o takovémto jednání, že se jedná o darebáctví. Jinými slovy bychom mohli pana Dr. Vondráčka tímto označit i za darebáka. Bohužel nejde o ojedinělý případ, ale o systém, do kterého tento pán jenom zapadá. Darebáků a darebáctví bylo v minulém volebním období na ărumburském dvorečkuŇ rozhodně více. Pro své tvrzení uvedu pro čtenáře zase alespoň jeden typický příklad:
Dne 29.12.1995 podepsal pan starosta Pohl smlouvu o provozování parkoviště ăVelká odpočívka kamionů u města RumburkŇ, prý bez vědomí MR a MZ. Dne 26.11.1996 podepsal pan starosta Pohl doplněk k této smlouvě. Za dva dny poté, tj. 28.11.1996, zasedala MR (včetně pana Mgr. Matějčka!) a tento již dva dny podepsaný doplněk projednala a odsouhlasila. Dá se tedy říci, že v tento den muselo být předmětem jednání i o pilotní smlouvě, neboť si nemohu představit, že by MR rozhodovala o doplňku ke smlouvě, aniž by znala smlouvu původní. Obsah této smlouvy včetně jejího doplňku je pro město Rbk tak hanebný, že se město na základě této smlouvy vlastně stává sluhou soukromé firmy Tranzit servis Rbk, s.r.o. Město se v této smlouvě zavazuje mimo jiné, že bude na parkovišti ze svých prostředků hradit vodné, stočné, spotřebovanou el. energii, úklid, odvoz odpadků a fekálií, provoz pěti telefonních linek, restaurační služby a poskytování dalších služeb a úhradu nákladů s nimi spojených firmě Tranzit servis, s.r.o. Tato firma za léta svého působení vybrala jménem města Rbk na parkovišti, které jí nepatřilo (!), cca od 50 do 70 milionů Kč. Z těchto peněz si však měsíčně ponechávala bez řádného proúčtování dle platných zákonů o účetnictví, ale na základě zmíněné smlouvy cca 500 tis. Kč měsíčně. Město Rbk např. v roce 1997 od této firmy obdrželo do svého rozpočtu cca 6 milionů Kč, a to i přesto, že dle statistických údajů o průjezdu kamionů byl předpokládaný příjem této firmy mezi 12 až 18,6 mil. Kč. Kde skončily zbylé peníze (tedy 6 až 12,6 milionu Kč) za rok 1997? Skončily v soukromých kapsách majitelů firmy Tranzit servis, s.r.o., nikoli však v městské kase. Dnes, ruku v ruce s nově zvolenými zástupci města, bývalí členové MR a MZ dělají všechno proto, aby výše citované informace nebyly zveřejněny, ba dokonce dělají všechno proto, aby tento stav přetrvával i nadále. Město Rumburk svými volenými orgány hájí zájmy jakési soukromé firmy s ručením omezeným, kterou vydává za svého obchodního patrnera namísto toho, aby hájilo zájmy své. Bývalí členové MR a MZ jsou v této věci asi hlavními iniciátory. Dnes říkají, že zmíněnou smlouvu neviděli, neznají, o ničem nerozhodovali, neměli informace, nic si nepamatují, ale jestliže ta smlouva platí, musíme ji dodržovat. Faktem také je, že to byli právě oni, kteří se zasadili o utajování výše uvedených skutečností i utajování zmíněné smlouvy. Tenkrát se zbavili odpovědnosti tím, že nechali věc bez řádného posouzení na veřejném zasedání MZ, a dnes říkají, že nemohou nést odpovědnost, protože tenkrát to podepsal pan starosta bez jejich vědomí. Vím, že bývalý starosta a jeho zástupci udělali v minulém období jistě hodně chybných rozhodnutí (rekontrukce bazénu, MěÚ, teplofikace atd.). Kdo jim to však po 4 roky umožňoval? Byla to jenom jejich vlastní neschopnost, anebo všeho schopní kolegové z MR či MZ? Jeden každý člen z bývalé MR získával v průběhu svých volebních období jisté výhody či prebendy. K prosazování svých partikulárních zájmů si zvolili tu nejjednodušší metodu, něco za něco. Starosto, potřebuji to či ono a necháme tě vládnout. Konec konců, když se něco provalí, tak to svedu na tebe. Kdo to podepisoval? Já se na nic nepamatuji, neměl jsem informace, to oni, to ty, to oni. Ale kdo oni? Pan Pohl, Bílý a Rein? A nebo pan Matějček, Vondráček, SchŠfer a paní Finkousová? V žádném případě nechci dělat obhájce pana bývalého starosty, o kterém dnes všichni jeho ăbývalí hošiŇ říkají, že byl naivní šílenec. Ne, ne vážení. O vině či nevině pana Pohla lze polemizovat případ od případu. O vině ăvšech jeho hochůŇ není nejmenších pochyb. Oni ho nekontrolovali, ani mu nepomáhali a podporovali ho jenom tam, kde jim to vyhovovalo. Dnes jsou ochotni na něj svést cokoliv, jen aby si zachovali své dekorum. Toto považuji za hanebné, zbabělé a i vůči celému městu nezodpovědné.
Jedná se zkrátka o darebáctví, které nelze odpouštět. Doufám, že bude tento můj článek v RN uveřejněn i přes protesty "velkého cenzora" v redakční radě. "Pár facek" od darebáka pana Mgr. Matějčka jistě opět snesu. Vždyť i on má právo vyjádřit svůj názor, a dokonce i svými výrazovými prostředky. O tom zase někdy příště, až za Vámi přijdu s tím "vápnem", paní Svobodová.
Pozn. redakce: V telefonickém rozhovoru ze dne 30. března 1999 mi pan doktor Vondráček sdělil, že se k tomuto článku nebude vyjadřovat. Pana Oldřicha Bajera, jednatele Tranzit servisu s.r.o. Rumburk jsem kontaktovala telefonicky dne 31. března 1999 a tento mi sdělil, že se k výše uvedenému článku nehodlá vyjadřovat. Telefonicky jsem kontaktovala také pana Mgr. Matějčka, který mi sdělil, že se k tomuto "blábolu a snůšce polopravd" nehodlá vyjadřovat a zároveň jako člen redakční rady nesouhlasí se zveřejnění tohoto článku.
