V začátcích Rumburských novin, pamětníci si možná vzpomenou, jsem napsala několik článků o lidech, kteří mezi námi již nebyli, a já jsem cítila, že jim jsme něco dlužni... Při tom psaní jsem si ale uvědomila, že bychom měli svoji pozornost věnovat i žijícím, kteří by si zasloužili vědět, že jejich práce, snahy, umění nezapadly, že si jich vážíme a ctíme je.
Asi v první řadě, nemýlím-li se, byla paní doktorka Pavla Mullerová. Tenkrát jí bylo kolem osmdesátky a elánu měla stále jako mladice. Jsem ráda, že jsme jí stačili říci, že ji máme rádi. Dnes už by bylo pozdě. Rumburská rodačka MUDr. Mźllerová po celý život zůstala věrna lékařské přísaze, pomáhala všude, kde její pomoci bylo třeba, nedělala rozdíl mezi národnostmi ani mezi chudými či bohatými. Pro soužití Němců a Čechů udělala možná víc než mnozí politici, protože zatím, co oni řečnili, ona konala.
Děkujeme Vám, paní doktorko, za všechno. Nezapomeneme.
