Podtitul: Zpracováno na základě rozhovoru s Ing. Josefem Dvorským
Posledně jsme skončili povídání zmínkou o nařízení pana starosty, které zaznělo na 4. zasedání MZ dne 25.2.1999. Pan starosta prohlásil, že se musí kategoricky ohradit proti jakékoli kriminalizaci, a dokonce to považuje za nehoráznost, budeme-li si třeba jenom myslet, že bývalý starosta pan Pohl porušil svým jednáním zákon. Měl na mysli podepsání ručitelského závazku panem Pohlem za město Rumburk ve výši téměř 6 mil. Kč bez vědomí MR a MZ. Je evidentní, že se jedná o porušení zákona o obcích a že by pan Pohl mohl být stíhán za překročení pravomoci veřejného činitele s následkem velké škody. Pan starosta Sembdner se proti takovému "jenom pomyšlení" musí kategoricky ohradit a považuje je za nehoráznost, a to i přesto, že o této skutečnosti byl uveřejněn článek v Mladé frontě DNES již dávno před 25.2.1999. Co si vlastně má čtenář nebo občan města Rumburk o celé věci myslet? Přijme-li informaci z novin v tom smyslu, že skutková podstata trestných činů byla pravděpodobně naplněna, stává se jedním z těch, kteří celý případ kriminalizují, a pan Sembdner to považuje za nehoráznost. Přijme-li informaci tak, že se vlastně vůbec nic nestalo a že noviny jako obvykle lžou, stává se, dle mého názoru, "blbem", který není schopen samostatného myšlení, neboť fakt, že pan Pohl podepsal ručitelskou smlouvu v dubnu 1998, nelze nijak zpochybnit. Jako "blb" však nebude panem starostou Sembdnerem označován za člověka, který by chtěl něco kriminalizovat a dopouštět se jakési nehoráznosti. Jinými slovy se domnívám, že pan starosta Sembdner chtěl naznačit, že užívání vlastního rozumu a vytváření si vlastního názoru na jakýkoliv jev kolem nás je nehoráznost, proti které je třeba se kategoricky ohradit, a naopak je vítán "blb", který nemá samostatný úsudek a který přijme jakákoliv tvrzení z úst pana starosty nebo členů MR.
Již minule jsme mluvili o posunu v jednání nově zvolených zástupců města za období od ledna do února. Chtěl bych se zmínit o jednom z charakteristických posunů, který nastal. Minulé vedení svou nechuť spolupracovat s občany a dát jim prostor v diskuzi na zasedáních MZ řešilo často tím, že bod diskuze prostě ze zasedání MZ na konci vypustili. Důvodem většinou bylo to, že jednání pokročilo do velmi pozdních nočních hodin a zastupitelé se těšili domů, do postele, a nebyli ochotni vyslechnout názory diskutujících občanů. Toto se výrazným způsobem změnilo. Dnešní vedení města přistoupilo k daleko elegantnějšímu řešení. V bodě programu, který je nazván Podněty a připomínky členů MR a MZ, nikdo z členů MZ nediskutuje a podněty nepředkládá, aby se jednání "jako" nezdržovalo. Své podněty, názory a připomínky potom vznášejí až na závěr jednání v bodě s názvem Diskuze. Pan starosta pak zvolil systém, kdy neuděluje slovo podle pořadí tak, jak se do diskuze kdokoliv hlásí, ale upřednostňuje členy MZ. To znamená, že každý občan, bude-li chtít v diskuzi vystoupit, musí počkat až nikdo z členů MZ nebude chtít diskutovat. Může se ale stát (jak se i stalo na jednání dne 25.2.), že v průběhu diskuze a "tlachání" o jakýchsi problémech členů MZ bude diskuze na návrh některého z členů MZ k předmětnému bodu zrušena. Občan se pak k tomuto tématu již nemůže ani vyjádřit. Pan starosta zvolil metodu v udělování slova podle jakéhosi privilegia, nejdřív člen MZ, potom občan. Je zřejmé, že své jednání nemůže opřít o žádnou právní normu, lze však toto jednání každopádně považovat za velice neetické. Já mu rozumím tak, že pan starosta chtěl tímto způsobem naznačit postavení člena MZ ve vztahu k občanovi a zároveň deklaroval i zájem města a volených orgánů o názory a připomínky občana K tomuto mému tvrzení mohu doložit ještě jeden poznatek: když na konci diskuze byl dán prostor občanům a tito mohli své podněty přednést, setkali se ze strany pana starosty s ironickými poznámkami, které měly vlastně bagatelizovat problém a zesměšnit předkladatele podnětu. Dalším dokladem přinejmenším svérázného způsobu, jak odpovědět občanovi, je i má následující zkušenost. Snažil jsem se jistými dotazy na člena MR pana MUDr. Vondráčka zjistit jisté souvislosti. Pan dr. Vondráček nebyl schopen na položené dotazy odpovídat, "blábolil nesmysly", na které se ho nikdo neptal, a bylo patrno, že již ztratil i soudnost ve svém projevu vůči mně a hrozilo nebezpečí, že se do problému ještě více zamotá a zesměšní se. Každopádně by v takové situaci byl schopen prozradit něco, co by se prozradit v dané chvíli nemělo (dle názoru vedení města), proto na návrh p. Švába byla tato diskuze okamžitě hlasováním všech členů MZ zakázána.
Z výše uvedeného vyplývá, že občan je nucen přijmout názory a teze pana starosty nebo MR bez možnosti se k nim vyjádřit a bez možnosti o nich diskutovat. Nové vedení města však deklarovalo ústy pana starosty a pana dr. Vondráčka ještě jeden, daleko hrůznější požadavek. Pro toto tvrzení použijí vyjádření MUDr. Vondráčka ze zasedání MZ, kde jinými slovy řekl, že se podávání trestních oznámení v ČR stalo národním sportem a tomu by bylo potřeba zamezit. V případech, kdy se neprokáže podezření v trestních oznámeních podávané, by měl být oznamovatel postižen a potrestán. Vadí mu, že dnes takto svobodný občan může své přesvědčení a domněnky svobodně vyjádřit třeba i ve formě trestního oznámení. Jinými slovy říká, že by lidé měli být trestáni i za to, co si myslí nebo co se domnívají. Zrůdnost tohoto názoru spočívá v tom, že ho vyřkne člen MR a člověk s vysokoškolským vzděláním na veřejném zasedání MZ na konci 20. století. Podle mého názoru se jedná o deklaraci, která by byla legitimní v době středověku, kdy třeba hrozilo upálení lidem, kteří si mysleli, že je Země kulatá.
"Pane Vondráček, ale přece se točí! O tom jak, jestli doleva nebo doprava, jak rychle a jak pro koho, si můžeme povídat příště, až za Vámi zase přijdu s tím 'vápnem', paní Svobodová."
