PRVNÍ STOPY ŠTĚNĚTE
První stopy může štěně zpracovat ve stáří 2-3 měsíců. Je výhodné, umí-li štěně předtím přinášet předměty. Důležité je, aby psovod pro první stopařské práce vybral louky s nízkou trávou, aby štěně pracovalo s nosem těsně u země a nehledalo ve vysoké trávě s vysokým nosem. Nejlépe se hodí mokrá tráva (s rosou nebo po mírném dešti). Psovod položí stopu tím způsobem, že přešlapuje na místě a ze svého oděvu rukama setřásá svůj pach. Pokládá stopu, ovšem nedělá velké kroky. Pomocník drží psa, připne ho na karabinu stopovacího vodítka a drží stopovací vodítko těsně za obojkem. Přivede psa k začátku stopy a několikrát tlumeným hlasem dá povel ăhledejŇ. Nevadí, zachytí-li pes stopu před začátkem, t.j. před místem, kde psovod delší dobu přešlapoval, než vyšel na stopu. Při uvedených pokusech má být pomocníkem, který štěně před stopováním podrží, cizí osoba, nikoliv člen psovodovy rodiny a nikdy ne osoba, která štěně zajímá více než psovod. Jinak se může stát, že se štěně ve společnosti pomocníka cítí tak dobře, že nemá zájem o hledání psovoda.
Nyní je třeba naučit psa, aby pracoval na stopovacím vodítku. Stopovací postroj by byl psu ještě nepříjemný, nezvyklý, a proto se spokojíme s tím, že stopovací vodítko připevníme na obojek. Je zřejmé, že si pes musel nejdříve na nošení obojku zvyknout. Je jasné, že stopovací vodítko nesmíme připevnit na stahovací obojek. V dalších stopařských cvičeních má psa vést týž pomocník, který ho vedl při předchozích pracích. Pomocník přivede psa k začátku stopy, nechá ho nasát pach psovoda a opakuje několikrát tlumeným hlasem povel ăhledej, stopaŇ. Nezachytí-li pes stopu před tímto místem, zpomalí pomocník krok a asi metr před udaným místem se zastaví. Hledá-li pes na pošlapaném místě začátek stopy delší dobu, aniž by se dostal kupředu, přičemž slyšitelně funí, netlačí ho pomocník kupředu, naopak zůstává stát a dopřeje psovi čas, aby si pach pevně vštípil. Podporuje psa pochvalnými, uklidňujícími a nabádajícími slovy (hodný, hledej). Když pes zachytil stopu a pokračuje na ní, tak pomocník chůzi nezrychluje, povoluje pomalu stopovací vodítko a pes, který byl těsně před pomocníkem, se dostává podle svého temperamentu 4-8 metrů od něho. Samozřejmě, že pomocník psa nesmí okřikovat ani trhat vodítkem. Za žádných okolností není žádoucí, aby pomocník se psem utíkal. Stopa je mladá, bez lomu, s větrem v zádech. Když pes najde psovoda, následuje mazlení, podání pamlsku a pochvala. Pes musí mít dojem, že psovod má o něho zájem. V příštích dnech zpracuje pes stopu stejným způsobem, rovněž bez lomu, ale o 50 až 100 kroků delší. Tato práce se opakuje delší dobu a časem se pes připravuje na stopu s jedním lomem. Je zapotřebí připomenout, že pes jako šelma má nejvíce vyvinut 1. čich, 2. sluch, 3. zrak, a proto, když se učí na stopu, musí psovod při této práci pracovat se psem s klidem a rozvahou. Při této práci pes sleduje povahu psovoda a tato se pak odrazí na celkovém výsledku. Psovod, který používá hrubé donucovací prostředky, je zlý a nervozní, nikdy psa ničemu nenaučí.
PRVNÍ STOPY ŠTĚNĚTE
První stopy může štěně zpracovat ve stáří 2-3 měsíců. Je výhodné, umí-li štěně předtím přinášet předměty. Důležité je, aby psovod pro první stopařské práce vybral louky s nízkou trávou, aby štěně pracovalo s nosem těsně u země a nehledalo ve vysoké trávě s vysokým nosem. Nejlépe se hodí mokrá tráva (s rosou nebo po mírném dešti). Psovod položí stopu tím způsobem, že přešlapuje na místě a ze svého oděvu rukama setřásá svůj pach. Pokládá stopu, ovšem nedělá velké kroky. Pomocník drží psa, připne ho na karabinu stopovacího vodítka a drží stopovací vodítko těsně za obojkem. Přivede psa k začátku stopy a několikrát tlumeným hlasem dá povel ăhledejŇ. Nevadí, zachytí-li pes stopu před začátkem, t.j. před místem, kde psovod delší dobu přešlapoval, než vyšel na stopu. Při uvedených pokusech má být pomocníkem, který štěně před stopováním podrží, cizí osoba, nikoliv člen psovodovy rodiny a nikdy ne osoba, která štěně zajímá více než psovod. Jinak se může stát, že se štěně ve společnosti pomocníka cítí tak dobře, že nemá zájem o hledání psovoda.
Nyní je třeba naučit psa, aby pracoval na stopovacím vodítku. Stopovací postroj by byl psu ještě nepříjemný, nezvyklý, a proto se spokojíme s tím, že stopovací vodítko připevníme na obojek. Je zřejmé, že si pes musel nejdříve na nošení obojku zvyknout. Je jasné, že stopovací vodítko nesmíme připevnit na stahovací obojek. V dalších stopařských cvičeních má psa vést týž pomocník, který ho vedl při předchozích pracích. Pomocník přivede psa k začátku stopy, nechá ho nasát pach psovoda a opakuje několikrát tlumeným hlasem povel ăhledej, stopaŇ. Nezachytí-li pes stopu před tímto místem, zpomalí pomocník krok a asi metr před udaným místem se zastaví. Hledá-li pes na pošlapaném místě začátek stopy delší dobu, aniž by se dostal kupředu, přičemž slyšitelně funí, netlačí ho pomocník kupředu, naopak zůstává stát a dopřeje psovi čas, aby si pach pevně vštípil. Podporuje psa pochvalnými, uklidňujícími a nabádajícími slovy (hodný, hledej). Když pes zachytil stopu a pokračuje na ní, tak pomocník chůzi nezrychluje, povoluje pomalu stopovací vodítko a pes, který byl těsně před pomocníkem, se dostává podle svého temperamentu 4-8 metrů od něho. Samozřejmě, že pomocník psa nesmí okřikovat ani trhat vodítkem. Za žádných okolností není žádoucí, aby pomocník se psem utíkal. Stopa je mladá, bez lomu, s větrem v zádech. Když pes najde psovoda, následuje mazlení, podání pamlsku a pochvala. Pes musí mít dojem, že psovod má o něho zájem. V příštích dnech zpracuje pes stopu stejným způsobem, rovněž bez lomu, ale o 50 až 100 kroků delší. Tato práce se opakuje delší dobu a časem se pes připravuje na stopu s jedním lomem. Je zapotřebí připomenout, že pes jako šelma má nejvíce vyvinut 1. čich, 2. sluch, 3. zrak, a proto, když se učí na stopu, musí psovod při této práci pracovat se psem s klidem a rozvahou. Při této práci pes sleduje povahu psovoda a tato se pak odrazí na celkovém výsledku. Psovod, který používá hrubé donucovací prostředky, je zlý a nervozní, nikdy psa ničemu nenaučí.