Podtitul: Sepsáno na základě rozhovoru s Ing. Josefem Dvorským
Od raného dětství jsem si pěstoval svůj vlastní názor a i v současné době odmítám jakýkoliv diktát na téma: co si smím myslet a jaké mám mít názory. Jsem zvyklý nazývat věci pravými jmény a myslím si, že to do politiky patří na prvním místě. Nemám rád polopravdy, které jsou tendenčně zkreslené, které slouží k ohlupování lidí a ke snadné manipulaci s jejich názory a jednáním. Lidé jsou z pohodlnosti líní přemýšlet a stávají se snadno manipulovatelnými hlupáky. Řídím se radou p. Wericha: ăBoj s lidskou hloupostí se nedá vyhrát, ale bojovat se musíŇ. Na úrovni komunální politiky, kde se již nějakou dobu vyskytuji v roli kritika, jsem chtěl přimět k dialogu tehdejší MZ, a tak jsem aplikoval nezadatelné právo občana veřejně kontrolovat zvolené zástupce a jejich činnost. Z počátku jsem měl problém získat např. i zápis z MZ, ovšem tehdy ho nechtěli ani členové MZ, ani ověřovatelé, kteří ho ani dnes nečtou. Toto právo bylo v té době považováno za nehoráznost. Protože jsem ho chtěl prosadit, tak jsem se stal tím stěžovatelem a tím kverulantem. Později při jednotlivých střetech se proti mé osobě postavili nejen zvolení funkcionáři, kteří mi nebyli schopni ani ochotni zodpovědět mé otázky, ale i celé MZ, které přestalo jak mě, tak i dr. Ježka a další "kverulanty" vůbec poslouchat. Dospělo to k tomu, že uvolnění funkcionáři si začali dělat, co chtěli. MZ se vzdalo možnosti kontroly práce uvolněných funkcionářů v domnění, že se zbavují zodpovědnosti. Za tuto činnost je tak každý, kdo jim připoměl dodržování zákonů, iritoval, ale nikoliv k zamyšlení, ale k tomu, aby se zaměřili na toho člověka, který podnět dával. V praxi to znamenalo, že jakákoliv diskuze v MZ byla znemožněna. Omezila se pouze na několik málo monologů uvolněných funkcionářů nebo členů MR, kteří na základě zkreslených informací osvětlovali chyby, na které jsem poukazoval já nebo jiní občané, a tyto chyby zapírali, zatloukali a zatloukali.
Po volbách na podzim roku 1998 bylo zřejmé, že k jakýmsi změnám v chování uvolněných zástupců by mohlo dojít, protože došlo k rozsáhlé obměně zastupitelů. Bohužel díky pletichám a politikaření pol. stran ve městě se v MR síly rozložily tak, že, podle mého názoru, a poslední dvě zasedání MZ tomu plně nasvědčují, nemůžeme výrazný posun v konání vol. orgánů města zaznamenat a očekávat. V poslední době zásada, nazývat věci pravými jmény, pro členy MR i některé členy (hlavně bývalé) MZ neplatí. My neříkáme, že černoch je černoch, ale afroameričan, že zloděj je zloděj, ale tunelář, a to je přesně ten způsob, jak slovíčkařením odvést pozornost, že nedodržování zákonů jsou jen drobná selhání atd. Pak vítězí bolševický názor, že lépe je odstranit tazatele než problém samotný. Tento stav je ve společnosti naprosto běžný, obzvláště po volbách. Některé věci před volbami nelze dělat, protože bychom nevyhráli volby. Po volbách je nelze dělat, protože jsme ty volby přece vyhráli. Když jsme ty volby vyhráli, tak si můžeme dělat vše, co my uznáme za vhodné. Platí, co si tady odhlasujeme, bez ohledu, je-li to v mezích zákona či nikoli. Volební sliby stejně nikdo neplní, protože si je ti ăhlupáci voličiŇ stejně nebudou pamatovat. A když ano, do voleb to ustojíme. V komunální politice to tak funguje a mohu uvést příklad, aby i čtenář pochopil:
V lednu po zasedání MZ jsem měl pocit, že ti "hoši, co spolu chodí", (jak já jim říkám, to zn. uvolnění funkcionáři a ostatní členové MR), udělali pozitivní dojem v tom smyslu, že nás na lednovém zasedání informovali o téměř všech tehdy známých nepořádcích z dob minulých.
Je nasnadě, že z důvodů zcela pragmatických bylo nutno jistou část informací zveřejnit a zaujmout k nim stanovisko na veřejném zasedání. Bylo přeci nutno dát prostor pro bývalé členy MR a MZ k tomu, aby mohla zaznít jejich naučená obhajoba typu: "O ničem jsem nevěděl, nic jsem nemohl ovlivnit, neměl jsem informace, to oni, já si na nic nepamatuji." Bylo třeba dát i prostor rebelům a "spravedlivým", kteří museli pronést soud typu: "Je třeba vše nechat důkladně vyšetřit a odstíhat. Předejme to orgánům činným v trestním řízení."
Existovaly dvě možnosti řešení: jedno se nabízelo jako to nejsprávnější a nejelegantnější, tzn. nastolený trend informovat veřejně o všem a všechny hříchy i z minula chtít přenést do veřejné diskuze na MZ. Tam je v této diskuzi nejen řádně pojmenovat, ale zároveň patřičně ocenit a v rámci možností najít východiska a řešení těchto problémů. Toto však nebylo přijato, neboť jak lze usoudit z mnou zjištěných skutečností, snaha o seriózní informovanost skončila již při přepisování zvukového záznamu z tohoto jednání do formy zápisu. Tento zápis je hrubým způsobem zkreslen a občan, který by chtěl získat informace tak, jak zazněly na zasedání, je nenajde, ty jsou pouze na zvukovém záznamu a podle jednacího řádu, který je podle mě svým způsobem hanebný, budou tyto zvukové záznamy po 6 měsících zlikvidovány. Druhé řešení bylo již nastartováno na zasedání MZ 21. ledna a to tak, že problémy, které nové vedení města prezentovalo, a informace, které zveřejnilo, sice vyvolaly na tvářích některých členů MZ němý úžas, ale vůbec je to nepřimělo k diskuzi. Celé zastupitelstvo pod taktovkou býv. členů MZ a MR v podstatě odmítlo pojmenovat věci pravými jmény, odmítlo i jakékoli trestně právní stíhání zodpovědných osob a přijalo usnesení č. 7, které je opět jen polovičaté a nic neřešící. V tomto usnesení je napsáno jen to, že MZ konstatuje, že byly podepsány jakési smlouvy, které město zavazují nebo staví do nevýhodné role v obchodních vztazích, a tyto smlouvy byly podepsány v rozporu se závěry a usneseními MZ a MR a dokonce i v rozporu s podmínkami vyhlášené veřejné obchodní soutěže. Je to konstatování, že někdo poškodil zájmy města, porušil několik zákonů, ale nic víc a nic míň. Jen konstatování MZ bez hledání příčin, bez hledání viníků a bez hledání následných řešení problémů a odstranění vzniklých škod. Jediný "spravedlivý rebel" byl včas umlčen. MR zařídila "trafiku" pro manželku ve finanční komisi a jeho firmě věnovala zakázku za 75 tis. Kč. Informace o této zakázce zazněla pouze na tajném (přesněji neveřejném) zasedání MR, a proto ji mohl získat jen člen MR, to i přesto, že by ji bylo možno realizovat za cenu třeba 50 tis. Kč. Kromě toho se pak rýsuje zakázka za cca 27 mil. Kč. Další posuny od pozitivního lednového vykročení pak byly na 4. zasedání MZ dne 25.2.1999. Tam dostal občan jasnou odpověď na to, kdo je v obci pánem. Tvrdá ruka zasáhla, rebel je uklidněn a zařadil se. Teď jsme tady my, co jsme vyhráli volby, "hoši, co spolu chodíme". Kdo není s námi, je proti nám a běda tomu, kdo by si chtěl jenom pomyslet něco jiného.
To je ale jiná kapitola a o tom si můžeme povídat zase někdy příště. Rád za Vámi s tím "vápnem" přijdu, pane Werichu, pardon, paní Svobodová.
