Podtitul: Z DOPISŮ ČTENÁŘŮ
V minulém čísle RN (ze dne 25.2.) mě zaujal článek "Jak zloděje lapili". Velmi podobný mému příběhu, který se stal koncem ledna shodou okolností pravděpodobně v téže samoobsluze.
U pultu s uzeninou mě oslovila žena přede mnou (průvodčí Českých drah) se slovy: "Co jste to včera vyváděl ve vlaku?" - Prý to museli po mně uklízet...? A jsou na to svědci. Zůstal jsem jako zkoprnělý a nezmohl jsem se na slovo. Marně jsem pátral v paměti, co jsem tak strašného provedl ve školním vlaku, který přes Panský přijíždí do Rumburka v 7.29 hod. Je to vlak většinou nabitý k prasknutí a my cestující se většinou známe od vidění a nepsaného zasedacího pořádku. Jsem přesvědčen, že mého "nevhodného" chování by si přinejmenším všimli mí nejbližší spolusedící a oni sami by celou věc komentovali už na místě. Po podání stížnosti na České dráhy v Rumburku mi bylo do třiceti dnů sděleno, že ona - stále anonymní průvodčí - byla protokolárně vyslechnuta, upozorněna na nevhodnost chování mimo vlastní výkon práce a bylo jí doporučeno, aby se se mnou spojila a celou záležitost vysvětlila. A právě tady musím citovat poznámku redakce, která výše uvedený článek doplňuje: Je snadné někoho obvinit, ale těžší je dokázat nevinu... Mně se sice České dráhy omluvily, zmíněná osoba už ne. Už měsíc kontroluje jízdenky, jako by se nechumelilo a rozdává úsměvy a radost na všechny strany. Asi si mě spletla s někým jiným. Takže jediným člověkem, kterého tato veselá historka pobavila, byla asi prodavačka za pultem s uzeninou a saláty.
