Článek redakci postoupil Mgr. Matějček a uveřejňujeme ho na základě souhlasu tiskového mluvčího České lékárnické komory dr. Horáčka.
Se známým příslovím nutno tentokrát polemizovat. O případu beninského lékárníka PharmDr. Nestora Houngbedjiho, CSc., se mezi lékárníky často hovoří. Možná proto se vydání oficiální informace o jeho vyloučení z ČLK (pozn. redakce: Česká lékárnická komora) v listopadu 1997 nezdálo nutné. Po prosincovém článku v časopise Respekt (který zřejmě mnoho lékárníků nečte) a zejména po desetiminutové reportáži z jeho bývalé lékárny v pořadu Klekáni-ce (ČT 1, 3. února), na kterou se naopak dívalo zřejmě mnoho lékárníků, už mlčet nelze.
Nejprve fakta: na základě kontroly (ČLK za účasti zdrav. rady a SÚKL - Státní ústav pro kontrolu léčiv) v březnu 1997 bylo s jmenovaným v září zahájeno disciplinární řízení, v němž mu bylo kladeno za vinu hned několik velmi podstatných závad v provozu lékárny v Novém Boru. Těmi jsou: 1. výdej léčiv na předpis inženýrkou chemie (!), 2. výroba mastí najasného složení, 3. jejich zásilkový prodej a 4. jejich zřejmé předražování. Menší závady - a bylo jich dost - pomiňme. Za zmínku však jistě stojí jakási "léčebná" péče poskytovaná v jedné z místností lékárny a také "lůžková čast" lékárny, nepochybně světový unikát. To nechť posoudí kolegové v lékařské komoře. Na jednání čestné rady se dr. H. nedostavil a omluvu nahradil posměšným dopisem. Proto se jednalo v jeho nepřítomnosti. Udělený trest byl nejvyšší možný, ale zřejmě odůvodněný. Odsouzený se proti němu neodvolal k soudu, ačkoli mohl. V lednu 1998 mu vypršelo platné osvědčení, o jeho prodloužení však požádal až později. Mezitím již zdravotní radová OÚ dr. Fadrná měla od ČLK zprávu o jeho vyloučení z Komory a po zjištění, že jmenovaný ani nemá platné osvědčení, neváhala zrušit jeho lékárně registraci. Proti tomu se odvolal, avšak ministerstvo rozhodnutí zdravotní radové potvrdilo. Od té doby (duben 1998) jeho lékárna fungovala už zcela protiprávně. Při následné kontrole dr. Houngbedji z lékárny dr. Fadrnou doslova vyhodil. Poté už bylo podáno okresním úřadem trestní oznámení pro neoprávněné podnikání a policie zahájila šetření. V jeho rámci také provedla v listopadu domovní prohlídku a doktora dokonce na 24 hodin zadržela. Jak vyplynulo z obou mediálních prezentací dr. H., pokračuje nyní ve své činnosti už nikoliv v lékárně, nýbrž v jakési zdravotní prodejně, a poskytuje i nadále svou léčitelskou péči.
Přitom ovšem velmi nasazuje na lékárnickou komoru, aniž by využil možnosti vést s ní normální soudní spor. Jeho advokát se pokusil o narovnání vztahů. To však komora odmítla a samozřejmě trvá na rozhodnutí své čestné rady a ani nemá důvěru v zásadní obrat dr. H. směrem k poskytování lékárenské péče lege artis - viz vše dosud uvedené.
Zajímavý je ovšem přístup obou médií. Redaktor Respektu se poněkud neurvale dožadoval informací, měl však štěstí, protože den po jeho telefonátu se konala tisková beseda. Tam už byl klidnější. Obsáhle jej o případu informoval prezident i tiskový mluvčí ČLK. Den nato odjel redaktor do Nového Boru, pak volal dr. Horáč-kovi a projevil jisté rozpaky: není prý to tak horké, jak to vypadalo. Nicméně vlastní článek vyzněl pro dr. Houngbedjiho a zásadní výhrady Komory, pro které ho vyloučila, se pořádně neobjevily. Místo toho bylo zdůrazněno, že hlavním deliktem je, že doktor ănebere Komoru vážněŇ. Pomysleli jsme si svoje a nechali věci být. Nikoli nadlouho. Tiskovému mluvčímu ČLK se v lednu přihlásil mladý redaktor regionální redakce ČT, který zřejmě pod vlivem Respektu sepsal několik otázek "na tělo" a chtěl jeho vystoupení před kamerou. To v telefonickém rozhovoru dr. Horáček odmítl. Vyjádřil obavu, že redaktor má snahu vyladit reportáž ve prospěch N. Houngbedjiho a prezentovat stanovisko ČLK zkresleně. Byl ochoten stát před kamerou pouze v živém vysílání a v přímé konfrontaci s dr. Houngbedjim. To samozřejmě možné není, proto Komora v pořadu chyběla. Ale pozor - ne tak docela. Redaktor si telefonický rozhovor s J. Horáčkem (bez jeho vědomí!) nahrál a do své reportáže pak pustil jednu větu: "Komora se vyjadřovat nehodlá." Vyjádřila se alespoň zdravotní radová okresu. Pro laika ovšem nepříliš jasně, takže míra deliktů dr. H. asi běžnému divákovi nebyla jasná. A redaktor to ještě na závěr podrhl sdělením, že kvůli takovým drobnostem (?!) je nyní dr. H. zbaven možnosti se profesně realizovat.
Naše víra v objektivnost veřejnoprávní televize silně utrpěla. A protože podobné zkušenosti máme i s některými periodiky, klademe si čím dál vtíravější otázku po nezávislé a odborné i morální úrovni některých novinářů, kteří přes svou neprofesionalitu mají neuvěřitelný vliv. Ten jim umožňuje skutečnost lidem nikoli zprostředkovávat, nýbrž přímo vytvářet. Případ dr. Houngbedjiho ukazuje, že někomu může takové klima vyloženě prospívat. Změnit tento stav není v silách jedné profesní komory. Proto lze jen - alespoň pro potřebu jejích členům - vydat toto svědectví.
(člk)
PS: Nejen paní Ledvinková má potíže s novináři (viz RN č. 4/99). Řešení vidím jediné - nesolidní noviny nekupovat, pořady nesledovat. Jenže nesolidní novináři pracují pro senzace chtivé čtenáře či diváky a těch je víc než dost, zlepšení poměru se tedy nedočkáme.
