Rumburk.cz RN.Rumburk.cz VstupenkyRumburk.cz DKRumburk.cz SRAS.cz

Originální spojení romského sboru a členů České filharmonie přilákalo na náměstí spoustu lidí

romano-drom-1

Kdo měl ve středu 10. 8. cestu přes Lužické náměstí, nemohl přehlédnout stavbu obrovského pódia. To vzniklo za účelem předem avizovaného a nevšedního koncertu. V tento studený a místy deštivý den navštívili Rumburk romští zpěváci a zpěvačky ze sboru Čhavorenge (v překladu z romštiny „Dětem“) a část České filharmonie, všichni pod vedením Idy Kelarové – dámy s hlubokým, ale velmi zajímavým hlasem, která jen když promluví, tak stojí všichni v pozoru.

Před začátkem večerního koncertu byly v plánu ještě hudební, taneční a výtvarné workshopy. V odpoledních hodinách byly bohužel kvůli nepříznivému počasí zrušeny. Přípravy rumburských organizátorů tak přišly vniveč a přístřeší, pod kterým byly stoly a lavice nebo lahve s vodou, nakonec nikdo nevyužil. Umělecký tým paní Kelarové se tak nezachoval příliš profesionálně, když nejprve účast na workshopech slíbil a nakonec nikdo nedorazil. Oproti tomu je nutno vyzdvihnout práci ředitele Domu kultury Střelnice Miloslava Kucera a organizátorky kulturních akcí Libuše Hlinkové, jelikož oba byli na nohou už od brzkých ranních hodin, aby se vše stihlo včas.

Zpestřením srpnového odpoledne byla i přítomnost Petra Toráka – romského policisty původem ze severu Čech, který v roce 2015 převzal Řád britského impéria za pomoc menšinám. Všem přítomným v kostce převyprávěl důležité momenty svého života. A sice, že v roce 1999 odešel do Spojeného království, kde požádal o azyl po sérii rasově motivovaných útoků. Nejprve pracoval jako dobrovolník v advokátní kanceláři, po získání pracovního povolení začal pracovat v rychlém občerstvení, v zemědělství, u bezpečnostní služby a poté u policie, kde působí dodnes. Specializuje se na práci s českými, slovenskými a romskými přistěhovalci. V závěru se zmínil, že by chtěl pomoci zlepšit životy především mladým Romům.

V osm hodin večer pak začal dvouhodinový koncert, kterému přihlíželo téměř plné náměstí. Plápolání ohníčků, zapálené svíčky a louče celou atmosféru krásně doplnily a navíc se lidé mohli i trochu ohřát. Vystoupení se nadmíru vydařilo a doufejme, že splnilo i své poslání. Níže si přečtěte, jak celý projekt Romano drom vnímá jeho přímá účastnice, jaké zážitky a zkušenosti jí projekt přinesl.

jap

Romano drom 2016

Všechno není černobílé

Zpěvačka Ida Kelarová se už přes dvacet let snaží pomocí projektu Romano drom zlepšit podmínky romským dětem ve vyloučených oblastech Slovenska a České republiky. Vybírá z nich ty talentované, s touhou se zlepšit, ty pak začleňuje do svého sboru Čhavorenge a ukazuje jim možnosti, kam to lze v životě dotáhnout, když se člověk snaží a věnuje se svému cíli naplno. Třetím rokem se zároveň na projektu Romano drom podílí i Česká filharmonie. A letos se tento projekt uskutečnil na Šluknovsku.

Místním dětským sborům byla nabídnuta možnost zpívat společně na koncertech několik písní. Jak tedy vypadá projekt z druhé strany? A jak to na nás celé působilo?

Především se musí říct, že uspořádat letošní projekt v našem kraji bylo opravdu velmi odvážné. Pět let po nepokojích v Novém Boru, Rumburku a Varnsdorfu je problém s romskou menšinou stále aktuální, a pro některé i velmi citlivé téma. To se ostatně odrazilo i na tom, kolik lidí se z místních sborů zapojilo. Některé sbory se pro jistotu nezapojily vůbec, pro nás bylo štěstí v podobě sbormistryně Kateřiny Müllerové, která se nebála a oba své sbory zapojila. Ale protože to byl projekt dobrovolný, nakonec se nás stejně ze dvou, vcelku početných sborů, sešlo jen něco málo přes dvacet. Předsudky a špatné zkušenosti tu přeci jen stále jsou a tak jsem i já trpěla nervozitou, jestli to dokážu překonat a na těch pár dní se sžít s romskou kulturou a být její součástí.

Všechny mé obavy se ale rozplynuly během první hodiny společné zkoušky s dětmi z Čhavorenge. Ještě nikdy jsem se necítila tak vítaná mezi skupinou úplně neznámých lidí. A ještě nikdy jsem necítila takovou radost ze zpěvu, jako právě při zkouškách a koncertech s Čhavorenge. Během tří dnů jsme koncertovali v Novém Boru, Rumburku a Děčíně. Všechny tři koncerty měly svou jedinečnou atmosféru. I přes chladné, až mrazivé počasí, sálalo z účinkujících na pódiu teplo, které my se sborem nejsme nikdy schopni vytvořit, i kdybychom se snažili sebevíc.

Jako společné písně se vybralo několik čardášů, což bylo pro setkání s romskou kulturou nepřekvapivé, ale pro sžití vyčerpávající. Chytit dech a tempo v posledních taktech byla pro mě velká výzva, kterou jsem ale s radostí všechny tři koncerty přijala. Také členové České filharmonie vypadali, že si zběsilé tempo užívají, a tak si myslím, že jsme se na těch pár dnů romské kultuře docela dobře přizpůsobili.

Během toho týdne s projektem Romano drom jsem si uvědomila, že nemůžu brát vše černobíle. Jediný způsob, jak správně rozlišovat věci, je na dobré a špatné. Stejně tak je to i s lidmi.

Děti z Čhavorenge, které strávily ve Šluknovském výběžku dva týdny a projekt braly i jako jakýsi tábor, musely u jejich ubytování zažít slovní nadávky i fyzické napadení. Někdo byl tak odvážný, že zaútočil na dětský tábor. Na tábor dětí, které se učily zpívat, které se dospělí snažili naučit se o sebe postarat, naučit být dobrým člověkem. Je to snad špatně?

Myslím si, že všichni lidi v našem regionu mají nějakou špatnou zkušenost. A chápu ty, kteří mají nedůvěru, odtažitost a předsudky. Protože i já je mám. A žádný projekt mi je nikdy nedokáže úplně odstranit. Ale může mě naučit přestat se dívat na svět černobíle.

 

Alžběta Petrášová

 

 

 

 

Tisk Tisk | E-mail E-mail