Rumburk.cz RN.Rumburk.cz VstupenkyRumburk.cz DKRumburk.cz SRAS.cz

Poučné posezení v 5. A s paní Marií Zibnerovou

Marie Zibnerova

O dobách minulých se již hodně napsalo a nafilmovalo, ale není nad to setkat se s člověkem, který danou dobu skutečně prožil a je ochotný o ní osobně povyprávět.

A takovou pamětnicí je i naše »školní babička« paní Marie Zibnerová, kterou jsme si 30. května pozvali do hodiny Vlastivědy, aby nám svým vyprávěním a vzpomínkami na své dětství doplnila učivo o 2. světové válce, které jsme právě probrali.

Paní Zibnerová pochází z malé vesničky Dražice nad Jizerou a do školy chodila do Benátek nad Jizerou. V den, kdy začala válka, prý lidé odklízeli sníh a jí bylo téměř 10 let. Ve škole se brzy kladl důraz hlavně na němčinu a v učebnici dějepisu se musely přepisovat některé údaje. Za války byly Dražice součástí Protektorátu Čechy a Morava, takže poplachy nebyly tak časté jako v pohraničí, ale přesto se nesmělo kvůli náletům svítit a lidé museli okna zatemňovat. Potraviny byly na příděl, a tak měsíčně dostávali potravinové lístky (ty existovaly do r. 1953) a lístky »šatenky« (do r. 1949). Když nějakým rodinám lístky na něco došly, snažily se je mezi sebou vyměnit. Na krádež se prý ani v krušné době nepomýšlelo. Často lidi provázel hlad, takže běžně byl k obědu například chléb se švestkovými povidly. Dospívající děti místo občanských průkazů dostaly »Arbeitsbuch« a musely jít pracovat.

Na spoustu dalších otázek »jak to tenkrát bylo« nám paní Zibnerová ochotně odpovídala, dozvěděli jsme se ještě mnoho dalších zajímavostí. Například, že v Rumburku na začátku války žilo 10 466 obyvatel, z toho bylo 9 286 Němců, pouhých 799 Čechů a 109 židovských rodin.

Paní Zibnerová žije v Rumburku od roku 1950 a je o ní známo, že se stala mimo jiné i kronikářkou města. Do jedné z mnoha kronik jsme měli možnost nahlédnout, když jsme ji před časem pozvali, aby nám vyprávěla o zajímavostech a událostech v našem městě. Doteď máme v paměti zápis o návštěvě posledního prezidenta V. Klause a jeho podpis na památku našemu městu.

Jedna vyučovací hodina na povídání zdaleka nestačila, chvílemi se nám tajil dech, kolik hrůzy museli lidé ve válečných letech zažít. Děkujeme paní Zibnerové za laskavost a čas s námi strávený a těšíme se na další setkání.

Mirka Macková, učitelka a žáci 5.A


Tisk Tisk | E-mail E-mail