Rumburk.cz RN.Rumburk.cz VstupenkyRumburk.cz DKRumburk.cz SRAS.cz

Po Bytexu zmizí z Rumburku i Anglický dům

bytex

Od začátku června jitří emoce postupná likvidace nejstaršího soukromého kamenného domu v Rumburku, někdejšího domova továrníka Roberta Allasona, po jehož národnosti nese dům své jméno. Znalecké posudky jsou neoblomné, dřevomorka zvítězila nad člověkem. Památka z roku 1720 musí být zlikvidována.

Už v sobotu 1. 6. z domu pověření pracovníci odstranili pálenou a plechovou krytinu, celý den pak pokračovali demontáží krovů. O likvidaci Anglického domu se mluví a píše v médiích, jedni jsou rozhořčení, druzí vítají odchod historie jako příslib něčeho moderního. Vzdorovat každopádně nemá smysl, rozhodnutí je definitivní a není cesty zpět.

Památku nebo život

„Máme vypracované čtyři na sobě nezávislé odborné posudky a všechny jsou ve výsledku stejné. K tomu máme jeden

posudek mykologický a dva roky starou zprávu, ve které už bylo napsáno, že objekt je ve špatném stavu,“  říká Lenka Žemlová, vedoucí rumburského stavebního úřadu. Z důvodu možného ohrožení zdraví a bezpečnosti osob v blízkosti budovy si situace žádá razantní řešení, objekt musí být bezodkladně odstraněn. Na konci června by už nemělo být po Anglickém domu ani památky. Majitel pozemku zatím neprozradil, jak s místem naloží.

O tom, že může být objekt nebezpečný, svědčí i tragédie z podzimu roku 2011, kdy se zde zřítil strop a padající trámy zavalily čtyřicetiletého dělníka, který svým zraněním na místě podlehl.

Dům, jehož krása inspirovala skladatele

Dvoupatrová budova postavená v osmnáctém století v barokním stylu dostala přízvisko podle národnosti svého prvního majitele, kterým byl angličan Robert Allason, zakladatel dvou průmyslových bělidel, barvírny, úpravny a mandlu v Rumburku. Jeho podnik byl největší rozptýlenou manufakturou v Čechách. Po Allasonově smrti v roce 1724 v podnikání pokračoval jeho synovec a mezi další významné majitele patřil třeba Anton Salomon. Dnešní podobu získal Anglický dům v devatenáctém století, kdy v něm sídlila rodina Pfeiferů. V té době vznikl u domu také okrasný park, ze kterého už zbylo jen několik buků a jedlovců.

Barokního skladatele Johanna Christopha Kridela, žijícího na přelomu sedmnáctého a osmnáctého století, oslovila stavba natolik, že na ni sepsal oslavnou skladbu určenou knížatům z Lichtensteina. Ve skladbě Kridel vyzdvihoval krásu a jedinečnost budovy.

Anglický dům byl součástí Pfeiferovy Zemské továrny na bavlněné, vlněné a plátěné zboží, která byla po druhé světové válce přejmenována na Bytex. V roce 1964 byl Anglický dům prohlášen za kulturní památku.             pem

Tak razantní řešení, jakým je likvidace Anglického domu, se setkalo s řadou nesouhlasných názorů a postojů. Důkazem toho jsou i příspěvky, které přicházejí do redakce Rumburských novin. Některé z nich zde uvádíme.

Anglický dům je odsouzen k zániku

Po loňské demolici továrního objektu bývalého závodu Bytex v Rumburku zůstal stát jen tzv. Anglický dům v jeho sousedství (bývalá administrativní budova Bytexu). Tento objekt je již léta opuštěný a v zuboženém stavu. Před dvěma lety v něm dokonce došlo ke smrtelnému úrazu při zřícení stropů.

Ačkoli byla slibována jeho obnova, stále se nic nedělo. Až nyní, v době vytrvalých dešťů, je rozebírána jeho střecha. Patrně proto, aby dešťová voda dokonala dílo zkázy. O důvod více, aby jej bylo možno ve jménu bezpečnosti občanů zbourat. Vypadá to, že dny tohoto kdysi výstavného domu jsou sečteny. Nepomůže mu zřejmě ani skutečnost, že to je památkově chráněný unikát z 18. století. Přitom jsou známy případy, kdy se mnohem více poškozené a zchátralé objekty podařilo zachránit. Pro příklady nemusíme chodit daleko. Vzpomeňme na nedalekou bývalou restauraci Venuši nebo varnsdorfský Hrádek. Je to vše o tom, jaký záměr s tím kterým objektem sleduje jeho majitel. V případě Anglického domu majitel v Rumburku nežije, a tak je mu osud součásti rumburské historie lhostejný. A vydání demoličního výměru stavebním úřadem je neomluvitelný barbarský a nekulturní čin, jinak to nazvat nelze. Teď zbývá ještě vymýtit zahradu k domu přiléhající, aby »definitivní řešení« bylo úplné.

Josef Englic, Rumburk

Necháme padnout památku na kolena?

Jsou tomu čtyři dny, co jsem se dozvěděla, že se blíží konec rumburské historické památky, které se říká Anglický dům. V první řadě jsem si říkala: Kde to je? Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že to je budova, kolem které chodím celý svůj život.

Ano, tato věta oprávněně může u vás způsobit rozhořčení, ale není to zrovna ten důvod, proč mnoho historických památek, nejen města Rumburk, končí svůj historický cyklus ve 21. století. Chodíme po ulicích, telefonujeme, bavíme se s přáteli, spěcháme na nákup. Přitom se ale zapomínáme dívat kolem sebe, zapomínáme zpomalit a zapomínáme, že žijeme jen jednou. Co bude, až nebudeme?

Naši předci měli touhu po sobě něco zanechat, něco, co by je připomínalo a přinutilo lidi si vzpomenout na doby krásné, ale i smutné. Chtěli tu zanechat odkaz, který bude žít dál bez jejich přítomnosti. My, naše generace, bychom měli dělat vše pro to, aby jejich dílo, odkaz či forma jejich duše žila dál a byla zachráněna pro další generace. Naše generace by měla takové památky bránit, chránit a opravovat.

Bohužel se děje něco jiného. Řekla bych, že pro historiky to je trýzeň, když vidím padat na kolena takovou jedinečnost, pro občany to je nejspíš smutná záležitost, se kterou se musejí vyrovnat, pro úředníky to je dům napadený dřevomorkou a musí se zbourat, pro majitele je to kámen, který mu spadl ze srdce. Jen by mě zajímalo, jakou hodnotu má tento dům pro vedení města Rumburku a proč jej dřív nenabídl majitel k prodeji.

Hodně lidí může argumentovat penězi, ale co takhle argumentovat rozumem, nebo lépe srdcem? To si už zase necháme my »Rumburáci« zbourat další historickou památku od člověka, který nemá úctu k historii našeho města a nejspíš s tímto městem není spojen. Budeme zase dělat, že jsme slepí a bezohlední k našim předkům či další generaci? Vždyť za historii a budoucnost se vyplatí bojovat! Zkusme si vzpomenout na Šluknovský zámek, který vyhořel a vzlétnul jako Fénix. Nemůže se najít aspoň malá naděje i pro Anglický dům?

Radka Motlová, Rumburk

 

Tisk Tisk | E-mail E-mail