Rumburk.cz RN.Rumburk.cz VstupenkyRumburk.cz DKRumburk.cz SRAS.cz

Kampak máme namířeno? Restaurace Bohemia, Šluknov

bohemia Kampak máme namířeno?
Restaurace Bohemia, Šluknov

Nová kuchyně, hlásá obrovská cedule před restaurací. To snad umějí vařit, říkali jsme si a docela se těšili. Pro jistotu jsem se ještě zeptal opodál na pumpě, jak na tom jsou: „Asi nevařej špatně,“ řekla mi paní. „Já tam nechodím, ale jinak je tam rušno.“
Interiér restaurace Bohemia je čistý, to je jeho největší přednost. Jinak je to všechno takové kostrbaté. Něco vymyslel truhlář, něco instalatér a zbytek prostě zbyl. Ze zadní místnosti problikávají výherní automaty. Typický kolorit restaurace, která se snaží uživit se. Nějak.
Na stropě funí funkční pračka vzduchu, ačkoli zde právě nikdo nekouřil. Čtyři strýci z kapitalistické republiky německé popíjejí pivka a zjevně jim chutnají. Říkám si: Kdo z nich asi řídí? Až venku si všimnu čtyř zaparkovaných byciklů stejné značky a jen doufám, že snad cestou domů strýcové neumrznou.
Oběd nezačal zle. Z jídelního lístku jsme si objednali fazolovou polévku (13 Kč), hovězí na kmíně s houskovými knedlíky (55 Kč) a kuřecí rokfór s dvěma bramboráčky (85 + 12 Kč). Následovala dvanáctka Smíchov (21 Kč). „Máte Smíchovskou dvanáctku?,“ ptám se servírky. „Ne, nemáme. Máme jen Staropramen,“ odpověděla. Pivaři vědí, že je to totéž, a tak bych doporučil personálu nějaké „politické školení mužstva“ na téma pivo. Ale jinak ta dvanáctka byla velmi dobrá. Kofola byla točená a v pohodě.
Polévka byla úplně boží. Nebylo potřeba nic přidat, nic ubrat. Vyvážená chuť. Delikatesa! A tak jsem se těšil na druhý chod. Ach, já bláhový!
Začnu od kuřecích nudliček. Je to takové jídlo, o němž si kdekdo myslí, že ho umí udělat každý a že na něm není co zkazit, což, jak se zdá, je veliký omyl. Lahodné jídlo to jindy být může, ale bohužel, dnes nebylo.
Nezdálo se, že by množství masa odpovídalo deklarované gramáži (150 g), naopak bramboráčků bylo šest a ne dva, jak jsme si objednali, ale nevadilo to, protože nám účtovali jen objednané.
Hovězí na kmíně byla (opět) universální hnědá omáčka, tentokrát ovšem ta, která o kmíně nevěděla nic. Navíc byla studená. Ochotná servírka dílo odnesla do kuchyně a za pět minut ho vrátila zpět ještě studenější. Přemýšlel jsem, jestli v kuchyni udělali s jídlem to, co se obvykle o podobných situacích říká (plivli, neplivli?) a odhodlal se pokusit se ještě jednou domoci se teplého jídla.
V kuchyni se personálu nakonec podařilo jídlo alespoň trochu přihřát a zdálo se, že dokonce přihodili i trochu tuhého hovězího. S jistým sebezapřením jsem doplnil chybějící živiny a naopak s chutí dopil dobrou Smíchovskou dvanáctku.
Když jsme odcházeli, napadlo mě, že kdyby takhle někomu vařila manželka, nemůže se divit tomu, že ji u jídelního stolu potká fenomén zvaný domácí násilí.
P.S. Na mou duši netuším, kde se vylíhla obloha typu: čtvrtka rajčete, dva lupínky okurky a zelí. Je to hnus, ale možná se to snese k nějaké minutce. Ovšem servírovat to i k omáčce? Nedivil bych se, kdyby mi to příště přinesli i k buchtičkám se šodó. 

zdroj: www.vybezek.eu

Tisk Tisk | E-mail E-mail