Rumburk.cz RN.Rumburk.cz VstupenkyRumburk.cz DKRumburk.cz SRAS.cz

Hasičské reminiscence

Pokračování z RN č. 7

Plánovaná tisíciletá Hitlerova říše se cvrkla na pouhých šest hrůzných let. I z této války se nevrátilo mnoho hasičů a mnoho z těch, kteří se vrátili, muselo po dohodě vítězných mocností opustit své rodné město. Válka deklasovala jejich předválečné zásluhy, kdy se jako rumburští hasiči těšili velké vážnosti a úctě. Vždyť v roce 1922 měl Rumburk 145členný hasičský sbor, což byla jeho největší členská základna v jeho historii.
V roce 1945 a letech následujících přišli do pohraničí noví lidé a také nové pořádky. 8. srpna 1945 byl založen český hasičský sbor, který byl vybaven výstrojí a výzbrojí z válečných let a město pro něj zakoupilo 5. prosince téhož roku novou stříkačku. Spolu s centrální hasičskou zbrojnicí u kostela sv. Bartoloměje byly zřízeny i čtyři hasičské zbrojnice v okrajových částech města. První se nacházela u školy v Horním Jindřichově (dnes školní tělocvična), druhá byla situována v zahradě obecné školy na Budyšínské ul. (dnes školní družina na Jiříkovské ul.), třetí nejmenší se nalézala v rumburské části zvané Frankenstein (dnes Podhájí) a čtvrtá byla hasičská zbrojnice s velmi aktivním sborem v Dolních Křečanech. V těch dobách se hasičům dařilo, bylo jich dost a mimo zásahů u ohňů a živelných katastrof na sebe upozorňovali i bohatým společenským životem.
Převážně to byly ukázky cvičení, stafáže a služby při různých příležitostech, jako byl třeba celým světem sledovaný převoz tělesných pozůstatků svatého Vojtěcha přes naše město. Velmi dobrou pověst měly i hasičské bály, vždy s bohatou tombolou. Rumburští hasiči velmi úspěšně navázali na bohatou a záslužnou práci svých předchůdců. V padesátých letech minulého století však dochází k reorganizaci, poplatné tehdejší politické situaci. Dochází ke zrušení okrajových hasičských sborů, a dokonce i k přejmenování hasičů na požárníky. V Rumburku je ustavena v centru města ZO SPO, čili základní organizace svazu požární ochrany. Spolu s ní funguje ještě několik let i základní organizace dolno-křečanská. Úspěchy v činnosti nyní přejmenovaných hasičů byly v dalších letech střídavé. V začátcích jsou jednou z nejaktivnějších organizací Národní fronty. Mimo svého hasičského umění musí však ještě dokazovat i politickou vyspělost, uzavírat socialistické závazky, chodit na brigády do zemědělství, provádět sběr železného šrotu, ale také se iniciativně starat o dosluhující techniku. Pomalu, ale jistě se ze zpočátku zájmové a bohulibé činnosti stávala řehole, ze které se začalo vytrácet její prvotní poslání. Připočtěme k tomu ještě to, že se členská základna neomlazovala dostatečně rychle, a kdy byly roky, že organizace čítala jen 26 členů, z toho byli jen čtyři akceschopní. A opět přišel mezník výkonnosti. Byl to konec sedmdesátých let minulého století, kdy dochází k obměně generací ve vedení sboru a k jeho reorganizaci. Omlazený kádr nových členů, který je plný entuziasmu, nahrazuje svojí chutí něco změnit i nedokonalou techniku. Znovu jako po válce se mezi požárníky objevují ženy – dárkyně života. Za jejich obětavou práci přichází i ocenění v podobě diplomů a plaket. Jenom ta technika, ta se stává brzdou. Nebýt šikovných rukou, byla by tato zastaralá technika mnohdy příčinou neúspěchu při zásahu.
A léta ubíhají, přichází nová reorganizace. Kolikátá už?! Tentokrát je to však zároveň odpolitizování a návrat k tomu výstižnému pojmenování „hasiči“. S plným nasazením, jak to ani hasiči jinak neumí, se vrací i ke společenské náplni své práce. Opět se ujímají organizace hasičského bálu, veřejných vystoupení a služeb, opět jsou slyšet hodnocení jejich služby veřejnosti, a ne kolik nasbírali starého papíru. A opět, jako v roce 1945, jim město kupuje novou moderní hasící techniku.
I dnešní generace hasičů má za úkol zachraňovat majetek a životy lidí. Jen v roce 2003 měli 250 výjezdů k požárům, zátopám, dopravním a jiným kalamitám. A bylo to i v sousedním státě Evropské unie. Jenom jednu věc jim zazlívám. Neumí svoji práci „prodat“, a to už od poválečné doby. Chybí u nich bývalá role zapisovatele dobrovolného hasičského sboru, který dokázal v každé, i v té ne právě dobré době sepsat přehled zakoupených technických prostředků, složení volených členů sborů a dotknout se i celkových poměrů ve spolku hasičů. Takový zapisovatel by ulehčil práci tomu, kdo bude sepisovat historii rumburského hasičského sboru, až bude za dalších 150 let slavit 300 let od svého založení.
Ať na něj svatý Florián nyní i potom se zalíbením shlíží!
-der./-Zb-

Tisk Tisk | E-mail E-mail