Rumburk.cz RN.Rumburk.cz VstupenkyRumburk.cz DKRumburk.cz SRAS.cz

Hasičské reminiscence

Pokračování z RN č. 6

Do majetku obcí se prosazuje nová technika pro hašení, a tak staré kotce a malé hasičské zbrojnice ze dřeva pro nové dvoukolové žebříky, čtyřkolové stříkačky do koňského zápřahu, hadice, nosítka a kočárové sanitky již nestačí. Vzniká potřeba výstavby nových, prostorově větších zbrojnic. K vybavení sborů přispívaly obce, ale byly pořádány i veřejné sbírky. Členství v těchto sborech bylo považováno za čest, proto nebylo výjimečné, když si některá vybavení kupovali členové ze svých peněz. I tak je jasné, že dosavadní systém fungování hasičských spolků neodpovídá době nastupujícího 19. století.
Ve Šluknovském výběžku se o tom přesvědčila veřejnost 15. dubna 1838. Toho dne vznikl ve Šluknově obrovský požár, který se pokoušelo uhasit přes čtyřicet hasičských sborů ze širokého okolí, včetně sboru z Rumburku a Nových Křečan. Tehdy shořelo až do základu 162 obytných domů, 19 stodol a 263 rodin zůstalo bez přístřeší.
V té době již tři roky vládne císař Ferdinand I., syn Františka I. Staví se severní železniční dráha, rozšiřuje se telegrafní spojení. Avšak v neklidných dobách roku 1848 se císař vzdává trůnu a na něj nastupuje jeho synovec František Josef I. S ním přichází i nová doba a důrazněji se prosazují i novoty v životě.
Zákon o slučování obcí ze 17. března 1849 urychlil založení Sboru dobrovolných hasičů v Rumburku podle nových regulí. Velkou zásluhu na tom měl Albert Eyssert junior, který byl v čele městské samosprávy již druhý rok. Píše se letopočet 1858 a stanovy této nové organizace schvaluje pražské místodržitelství. Datum 18. srpna téhož roku je datem založení novodobého Sboru dobrovolných hasičů rumburských, jako prvního ze Šluknovského výběžku. Přes „dětské nemoci“, které si sbor prodělal v začátcích reorganizace, začal fungovat ve smyslu jednotného hasičského sboru až v roce 1862, ale to se již připravovala další změna. Došlo k ní v roce 1867. Tři roky předtím se vytvořily tělovýchovné rezervy, které měly za úkol hasičům pomáhat. Měly na starosti veškeré přístrojové vybavení, přísun vody a jiné pomocné práce. Zanedlouho se členstvo rumburských hasičů rozrostlo na víc jak sto a jejich potřeba při požárech, zátopách a jiných živelných pohromách překračovala jejich možnosti. V roce 1877 vydalo město speciální policejní řád a prováděcí předpisy k hašení požárů v Rumburku. Město bylo rozděleno do šesti osad a okrsků, ve kterých byli určeni hasičští komisaři, ohlašovny požárů a místa pro trubače ohlašujícího požární poplach. Teprve na sklonku 19. století nechalo město v bezprostřední blízkosti tehdejší radnice postavit novou hasičskou zbrojnici. Psal se rok 1894 a na začátku 20. století se ve Šluknovském výběžku nacházelo již 32 dobrovolných hasičských sborů. Byly mezi nimi i sbory z Horního Jindřichova (1871), Dolních Křečan (1873) a Aloisova (1898). V té době také začal vznikat spolkový život různých seskupení, mezi nimiž nechyběli ani hasiči. Zakládali divadelní spolky, pěvecké sbory a někde si troufli i na hudbu. Pokud uspořádal hasičský sbor svůj ples, byl jedním s nejhojněji navštívených, s bohatou tombolou a hodnocen byl skoro vždy jako nejzdařilejší. A kolik hasičů v těch dobách sloužilo Bohu ke cti a lidem ku pomoci? Nemůžeme doložit. Víme však, že nejmenší členská základna byla v roce 1917, v době I. světové války, kdy byli skoro všichni muži až do věku 50 let povoláni na bojiště. Jen někteří měli to štěstí, že se vrátili domů. Na poli „slávy“ zůstalo 302 Rumburáků. Historici píší o té době, že válka vzala lidem vše – životy, zdraví, peníze, potraviny, a dokonce i zvony, které byly přetaveny na šrapnely.
Když skončil ten tanec smrti, vznikly na území Evropy nové státy. Mezi nimi i Československo. Zpočátku se poválečný život v nové republice rozbíhá pomalu a v bolestech. Ani spolkový život hasičů se nerozeběhne hned. Ale později navazují rumburští hasiči na vše dobré z předešlé doby a nový stát i obec jim nestojí v cestě. V roce 1929 se objevuje ve městě autosanitka a dostávají ji hasiči. Oni plní, jako vždy, nejen funkci hasičskou, ale i samaritánskou. Na hasičskou zbrojnici je namontována elektrická siréna a umístěn telefon k ohlašování požárů. V polovině třicátých let jsou organizace Sboru dobrovolných hasičů opět početně silné a ze strany vlády i obcí je jim věnována zvýšená pozornost.
K 31. 12. 1934 se nachází ve Šluknovském výběžku 47 sborů s 5 749 členy. Mnohé sbory již v té době vlastní moderní hasičskou techniku s motorovými stříkačkami, motorovými hasícími vozy a ostatní výzbrojí. Také rumburský hasičský sbor se mohl chlubit novou technikou, kterou používal k záchraně lidských životů a k hašení. Ani ne za čtyři roky nato ji použil k hašení ohně, který založili místní ordneři, příslušníci Sudetoněmecké strany, v kabinách městského koupaliště a na pile u nádraží. Ten největší požár – nacionalismus a doutnající 2. světovou válku se jim však uhasit nepodařilo.

Tisk Tisk | E-mail E-mail