Rumburk.cz RN.Rumburk.cz VstupenkyRumburk.cz DKRumburk.cz SRAS.cz

„Svůj úkol jsem splnil, je čas odejít,“ říká bývalý ředitel Lužické nemocnice v Rumburku Ing. Pavel Lampa

Pavla Lampu znají lidé především jako daňového a ekonomického poradce a někteří i jako amatérského loutkoherce. Pro radu jak naložit se svými daňovými povinnostmi k němu chodí obyčejní lidé, podnikatelé i zástupci neziskových organizací a loutkové di-vadlo hraje se svými kamarády zejména pro děti v Dolní Poustevně. Jeho rady jsou někdy svérázné a překvapivé.
Jako ta, kterou dal rumburským zastupitelům, když se rozhodovali, zda zakoupí společnost 1. Zdravotní Rumburk a.s. Tehdy jim Pavel Lampa na zastupitelstvu řekl, že on osobně by do takového nestabilního prostředí, jakým je zdravotnictví, nešel a že by podíl města ve společnosti doporučoval prodat. Ale když už to musí být a město chce zejména lůžkovou zdravotní péči v regionu aktivně ovlivňovat, tak ať Rumburští společnost koupí, stabilizují a za dva tři roky prodají. Rumburští tedy 1. Zdravotní Rumburk a.s. koupili a s ní i Lužickou nemocnici. Pavel Lampa se za několik měsíců poté stal jejím ředitelem.

Koncem června jste po více jak dvou letech odešel z funkce ředitele Lužické nemocnice a polikliniky v Rumburku. Jaká to pro vás byla zkušenost?
Náročná, zajímavá a stresující. V této funkci se nevyhnete trvalému napětí.
Neustále řešíte celou řadu problémů a úkolů, konfliktů mezi personálem, mezi pacienty a zdravotníky, obáváte se pochybení ze strany personálu i vedení, havárie některého přístroje, kontrol v nemocnici… Jednoduše řečeno, být ředitelem nemocnice je trvalá zátěž. Ale nechci tvrdit, že být ředitelem nemocnice je něco víc, než být ředitelem kteréhokoliv jiného podniku.
To je tedy důvod, proč odcházíte?
To není ten pravý důvod. Nejdříve je nutné si uvědomit, v jaké situaci jsem do této funkce nastupoval. Bylo to v době, kdy se zcela položil tehdejší management nemocnice a nám, jako členům představenstva nezbývalo nic jiného, než v tu danou chvíli naskočit do rozjetého vlaku a chod nemocnice stabilizovat. Od začátku jsem se netajil tím, že až se toto uskuteční, tak z funkce ředitele odstoupím. A to se také stalo. Nemocnice funguje a její vedení je stabilní, svůj úkol jsem splnil a má role skončila. Z tohoto důvodu odcházím. Chtěl jsem sice odejít až koncem roku, ale události z jara, kdy lékaři na interně podávali demonstrativní výpovědi a personální situace na porodnici se dostala do krize, mne přiměly urychlit své rozhodnutí. Ale neodcházím s pocitem nějakého znechucení. Naopak. Od března do července se podařilo získat řadu kvalitních lékařů a řada perspektivních jednání dále probíhá. Jsem pozitivně naladěný a přesvědčený, že jsem snad v této nemocnici odvedl maximum svých schopností, znalostí a možností.
Zmínil jste se o tom, že nemocnice není standardně fungující jednotka. A že zdravotnický personál je jiný, než personál v jiných podnicích. Mohl byste to upřesnit.
Nemocnice je zcela zvláštní organizmus, který tvoří mnoho zaměstnanců a velice mnoho klientů. Je zde veliký tlak na všechny zaměstnance, na jejich morální i profesní kvalitu, odbornost a odpovědnost. A tento stres silně všechny ovlivňuje. A proto se zde mnoho, jinde běžných konfliktů, řeší více emotivně, s větší dramatičností a téměř hystericky.
A v čem je tedy zdravotnický personál jiný?
Nechci zevšeobecňovat, ale řada lékařů trpí pocitem, že se vše musí podřizovat jejich představě o tom, jak pečovat o pacienta. A navíc se domnívají, že za tuto práci by měli být milováni, obdivováni a uctíváni. Jsou přesvědčeni, že jsou výjimeční a zvláštní. A to není dobré. Nejsou vševědoucí, ani všemocní, dělají chyby, jako kterýkoli jiný smrtelník a trocha pokory by jim neuškodila. Jsem přesvědčen, že by měl lékař v rámci svých odborných možností co nejlépe pečovat o pacienta a ne zasahovat do vedení nemocnice, zejména ekonomického a organizačního.
V tom byla příčina vašich neshod s některými lékaři, které vyvrcholily jejich dubnovou hromadnou výpovědí?
Ano, to byla jedna z příčin. Jejich snaha zasahovat do vedení nemocnice namísto toho, aby se věnovali své lékařské profesi. Nemocnice není jen léčebný ústav. Je to také ekonomicko-organizační jednotka, ve které se musí dodržovat jistá pravidla. Nejde jen o počty pacientů, ale sleduje se celková ekonomika nemocnice, spotřeba peněz, spotřeba léků a materiálů. Žádná nemocnice, a ani ta naše, nemá bezbřehé financování. Nemůže si dovolit nechat se rozebírat. Požadovali jsme po lékařích vyšší kvalitu práce a dodržování našich pravidel, ale oni to považovali za buzeraci, za zasahování do jejich svatých kompetencí a jejich reakce byla opačná, než jaká být měla. Místo, aby se zlepšili, začali stávkovat.
Ale mnozí z nich chtějí dělat kvalitní medicínu a ne vždy se jim to v Lužické nemocnici daří.
Já je chápu, ale je nutné si uvědomit, že Lužická nemocnice a poliklinika nemá provádění velkého množství výkonů nasmlouváno se zdravotními pojišťovnami. Léčbu některých diagnóz pojišťovna tedy nehradí. Malá nemocnice, jako je Lužická, si nemůže dovolit nákladné léčby financovat ze svého, tak jako to lze ve fakultních nemocnicích, které mají finanční zdroje z vědecké činnosti, výzkumu a z výuky mediků, popřípadě mají nasmlouvány historicky jiné ekonomické vztahy.
Má vedení nemocnice nějaký strategický plán jak se bude toto zařízení vyvíjet dál?
Když jsme nastupovali, tak existovala jakási matná vize, co by se mohlo dít dál v příštích letech. Až v roce 2005 vznikla základní strategie a na jejím základě generel rozvoje. V současné době se dokončuje projekt na sestěhování veškerých lůžkových a ambulantních oddělení nemocnice do jednoho areálu. Tento projekt zahrnuje i údaje o tom, jaká oddělení zůstanou zachována, jaká se rozšíří a které zeštíhlí, jaké lékařské výkony budou poskytovány. Na základě těchto údajů budou již v roce 2008 uzavřeny nové smlouvy s pojišťovnami. Do konce tohoto roku by již projekt, včetně zajištění projektové dokumentace a finančních nákladů, měl být hotov.
Jaké změny v nemocnici tedy můžeme očekávat? Lépe řečeno, jak bude vypadat Lužická nemocnice za pět let?
Ke změnám v množství poskytovaných služeb nedojde. Je možné, že vzhledem k demografickým vývojům a ke stárnutí populace bude narůstat počet ošetřovatelských lůžek. Chirurgické, interní, dětské a gynekologicko-porodnické oddělení bude základem nemocnice, velkou pozornost bude mít rozvoj ambulantních zařízení. Jejich vyšší kvalita by měla přijít s nákupem nového rentgenu a v budoucnosti i s nákupem moderního CT. Mělo by dojít k rozšíření počtu specializovaných am-bulancí v rámci interního oddělení, takže by zde měli být specialisté v oboru gastroenterologie, kardiologie, urologie, neurologie, nefrologie a v oboru cévním. Samozřejmě zůstane zachována oční ambulance a léčebná rehabilitace.
Spokojenost pacientů ovlivňuje také nemocniční jídlo. A v poslední době se proslýchá, že jídlo v rumburské nemocnici vůbec není k jídlu.
Před několika měsíci přenechala firma Palermo, která pro Lužickou nemocnici vařila, tuto činnost firmě pana Holce ze Šluknova. Tato transakce šla mimo vedení Lužické nemocnice. Počáteční zlepšení kvality jídla netrvalo dlouho a ani my, jako vedení nemocnice, nejsme s prací této firmy spokojeni. Nedá se vyloučit, že pokud se nepodaří vztah s dodavatelem jídla narovnat a vylepšit, bude nutné hledat jiná řešení.
Jedna z otázek, která lidem nedá spát, je, co bude s poliklinikou a s budovou interny v Podhájí po sestěhování. Dokonce se vyskytly „zaručeně pravdivé“ informace o tom, že se budou prodávat vietnamským obchodníkům.
Záměr opustit a prodat polikliniku je, dle mého názoru, správný. Snažíme se, aby všechny naše zdravotnické provozy byly v jednom areálu. A na poliklinice dnes již nemáme ani jeden.
Všechny ambulance, které tam teď jsou, jsou privátní a pro nás je ekonomicky nevýhodné dál tuto budovu držet. Uvažovali jsme i o tom, převést sem některé ambulance, ale i to je nevýhodné. Nemůžeme si dovolit mít dva rentgeny, sonografie nebo CT.
Navíc musíme zohlednit pro pacienta namáhavé převozy z lůžka na vyšetření mimo budovu sanitními vozy. Sestěhováním všech našich provozů do jednoho areálu nejen ušetříme dost peněz, ale především tím zajistíme větší komfort, pohodlí a kvalitu péče o pacienta. Komu se poliklinika prodá a kdy je stále ještě ve hvězdách. Řešení této otázky není pro současné vedení nemocnice prioritou, stejně jako není prioritní, co bude s budovou interny v Podhájí. Existuje sice několik názorů, například využití pro nějaký sociální projekt, nebo komerční využití, zaznívají hlasy budovu prodat, nebo naopak získat nějakého strategického partnera pro nemocnici a budovu rekonstruovat. Zatím se však žádná z variant neujala.
Pacienti si stěžují na zastaralé zařízení nemocnice, například lůžka, stolky, nefungující zvonky. Dokonce vím o jedné dámě, které příbuzní zakoupili dětskou elektronickou chůvičku, aby si v případě potřeby mohla přivolat sestru. Lužická nemocnice působí jako zastaralý špitál ze sedmdesátých let minulého století. Bude se s tím něco dělat?
V červnu byly na chirurgickém oddělení a obou jednotkách intenzivní péče instalovány nové polohovací postele a v této výměně by se mělo dále pokračovat. Připravuje se výběrové řízení na nový rentgen a dále probíhají projekční práce na projektu opravy a rekonstrukce areálu chirurgie. Musíte si uvědomit, že se do budov nemocnice neinvestovalo posledních třicet let, a to je hodně znát. I kdybychom měli dostatek peněz, nemohli bychom za poslední dva roky, kdy město získalo ve společnosti majoritu, zásadní změny udělat. Aby změny byly kvalitní, je nutná celková stavební rekonstrukce budov a tím tedy i rekonstrukce rozvodů elektřiny, vody, plynu, kanalizací, ale i podlah, oken a všeho ostatního.
Součástí této přestavby bude i vybudování signalizačního zařízení. Cílem je vybudovat kvalitní a vlídné prostředí nejen pro pacienty, ale i pro personál, který by si také zasloužil důstojné šatny a zázemí. V projektu na rekonstrukci nemocnice se počítá i s vybudováním ústavní lékárny, s občerstvením pro pacienty a jejich návštěvy, s celkovou rekonstrukcí stravovacího systému, s vybudováním standardních pacientských pokojů s vlastním sociálním zařízením, s novými operačními sály a s tím související sterilizací a dalšími.
A kdy by to tak mohlo všechno být?
Domnívám se, že když bude projekt hotov ještě v tomto roce, a v příštím roce se podaří zajistit financování celé rekonstrukce, mohla by samotná přestavba nemocnice za provozu trvat přibližně čtyři až pět let. V tom případě by již v roce 2013 mohla Lužická nemocnice odpovídat požadavkům moderní doby 21. století.

Tisk Tisk | E-mail E-mail