Rumburk.cz RN.Rumburk.cz VstupenkyRumburk.cz DKRumburk.cz SRAS.cz

Z nudy dělají dobré skutky

Tajemník Městského úřadu Rumburk JUDr. Majzlík byl jednoho dne velice překvapen, když na dveře jeho kanceláře zaklepaly dvě třináctileté dívky s prosbou o povolení uklidit kus města. Povolení dostaly (a také rukavice a pytle na tříděný i netříděný odpad) a již jim nic nestálo v cestě v boji s nepořádkem. Místo, které si vybraly, se jmenuje Na Palouku, kousek od rumburské přehrady. Je hojně navštěvované turisty a táborníky, protéká jím potůček a uprostřed něho je často využívané ohniště. Ale nepořádku po všech návštěvnících tam bylo více než dost. Barbora Punčochářová a Mirka Šedivá, dnes již žákyně osmé třídy Základní školy U Nemocnice, se Na Palouku pořádně napracovaly. Během jednoho dne naplnily sedm pytlů odpadem, ve kterém nechyběly PET lahve, konzervy, papíry a zbytky jídel, roztřídily ho a odvezly do kontejnerů. A proč to všechno dělaly?
Nejdříve to bylo z nudy, neměly jsme co dělat, a tak nás napadlo uklidit palouk. Často si sem chodíme jen tak posedět a ten nepořádek nás tady hodně štval. A taky proto, že jsme chtěly udělat něco hezkého pro naše město,“ vysvětluje Barbora, která chce nad čistotou Na Palouku dohlížet i nadále. A co za to? „Neděláme to pro peníze,“ tvrdí třináctiletá Bára. „Máme radost, že jsme udělaly něco dobrého, co potěší i jiné lidi a že ten kousek přírody zase svítí čistotou,“ dodává spokojeně. „Jediné, co tomu tam teď chybí, jsou odpadkové koše a nějaké lavičky a bylo by to hezké místo pro odpočinek nejen pro turisty, ale i pro dědečky, babičky a maminky s dětmi,“ stýská si Barbora.
Podobné překvapení však zažil i starosta města Ing. Jaroslav Sykáček cestou při svém návratu z práce. Když procházel kolem Mandavy, uviděl v jejím korytě chlapce, který tam cosi lovil. Na dotaz, co tam dělá, odpověděl prostě: „Uklízím.“
Je mu čtrnáct let, jmenuje se Antonín Jansa a v září půjde do osmé třídy. A již třetím rokem každé tři až čtyři měsíce uklízí koryto Mandavy od můstku v Luční ulici až do Jindřichova. Nasbíraný odpad potom třídí a odváží do kontejnerů, železo prodává do sběrných surovin, čistí dno říčky od náletových rostlin. A ani on za svou práci nepožaduje od nikoho žádnou odměnu. Jedinou odměnou jsou mu peníze utržené za prodej železa ve sběrných surovinách, které si šetří na nové rádio, a stará rezavá kudla, kterou našel na dně Mandavy. A co je jeho snem? „Přál bych si, aby se vybagrovalo koryto Mandavy a byly tam dlaždice. Nerostla by tam tráva a bylo by tam čisto a uklizeno,“ tvrdí Toník Jansa.

V dnešní době, kdy není zvykem dělat něco zadarmo, je přístup těchto dětí obdivuhodný,“ oceňuje děti tajemník rumburské radnice JUDr. Majzlík. „Tyto tři děti jdou příkladem nejen svým vrstevníkům, ale i dospělým, a to nejen ve vztahu k přírodě, ale i k morálním hodnotám, které v sobě mají – udělat něco pro druhé, pro radost jejich i svou, bez lačně natažené ruky po odměně a penězích. Kéž by takových lidí, jako jsou tito mladí lidé, bylo víc,“ přeje si JUDr. Majzlík.

holky_web kluk_web

Barbora Punčochářová, Mirka Šedivá a Antonín Jansa dobrovolně a bez nároku na odměnu uklízejí své okolí. Foto: gdo

Tisk Tisk | E-mail E-mail