Rumburk.cz RN.Rumburk.cz VstupenkyRumburk.cz DKRumburk.cz SRAS.cz

Poznejme krásy a zajímavosti Saského Švýcarska

Saské Švýcarsko, které se rozkládá na jihovýchodě SRN a hraničí s Českým Švýcarskem, oplývá značným bohatstvím přírodních krás a rozmanitostí. Může tak uspokojit zájmy mnoha turistů.
Bohatá rozmanitost krajiny dává Saskému Švýcarsku zvláštní půvab. Jednou z největších atrakcí je Labské pískovcové pohoří se svými skalami a roklemi a s dominantní tabulovou horou. Tato oblast je se svými 1100 horolezeckými skalami vyhledávaným horolezeckým rájem.
Bránou Saského Švýcarska je město Pirna. Odsud je to již jen skok do Drážďan nebo do Míšně nad Labem. Dominantami Míšně jsou věže gotického chrámu, historicky i umělecky velmi významný hrad Albrechtsburg (založen 929) nebo Mariánský kostel s historicky první porcelánovou zvonkohrou na světě.
Jen několik málo kilometrů od Drážďan se nachází barokní lovecký zámeček Moritzburg, ve kterém je umístěno muzeum kočárů, nábytku a rozsáhlá sbírka loveckých trofejí.
Svým romantickým kouzlem osloví každého turistu i zámeček Pillnitz, nacházející se 10 km od Pirny. Zámek se proslavil svými parky ve francouzském i anglickém stylu.
Na úpatí Krušných hor a Saského Švýcarska (nad říčkou Seidewitz) se nachází zámek Kuckuckstein. Původní hradní tvrz z dvanáctého století, kterou při staré obchodní cestě nechal vybudovat purkrabí z Dony, byla na začátku 15. století přestavěna na zámek. Dnes se v něm nachází muzeum.
Cestou od Pirny přes Heidenau dojde zvídavý turista údolím Müglitz k zámku Weesenstein. Zde se pokochá bohatou štukovou výzdobou, nábytkem z 18. a 19. století a tapetami z kůže, látky i papíru pocházejícími z Francie a Číny.
Nádhernými vodotrysky, květinovými záhony a vzácnými dřevinami se může pochlubit zámecký park patřící baroknímu zámku Großsedlitz. Schody s obloukovými balustrádami a četnými sochami byly nazvány díky své zvláštní eleganci „Tichá hudba“.
Za návštěvu určitě stojí hrad Stolpen nedaleko českých hranic. Byl založen kolem roku 1100 na impozantní skále a pěti až osmi čedičových sloupech. Dlouho zastával významnou funkci hraničního hradu a stal se centrem a správním místem míšenského biskupství. Raritou hradu je 82 metrů hluboká, do skály vytesaná studna, ojedinělý dřevěný vodovod, hladomorna a kvalitně vybavená mučírna. Kromě toho je zde i muzeum hasičské techniky a kočárů. Hrad se proslavil jako místo vyhnanství hraběnky Coselové. Po 9 letech života vedle Augusta Silného zde byla ve věku 36 let uvězněna a žila zde až do své smrti ve věži Coselturm.
Při cestování po saských hradech určitě dojedete na hrad Hohnstein, který byl rodovým sídlem Berků z Dubé. Byl zasažen mnoha požáry a prošel mnoha rekonstrukcemi. V 17. až 19. století se stal státním vězením. V letech 1933 – 45 zde byl zřízen jeden z prvních koncentračních táborů. Nyní slouží jako muzeum.
Vysoko nad hladinou Labe se impozantně zvedají mocné zdi pevnosti Königstein, odkud je krásný rozhled do širokého okolí. Tento hrad pro svou krásnou polohu a bezpečnost obdivoval nejen císař Napoleon, ale i car Petr I. Byl v těžkých dobách útočištěm saského dvora a bezpečným úkrytem státního pokladu a uměleckých sbírek, ale i sídlem vojenské posádky a vězením, do kterého se vešlo až tisíc vězňů. Zřejmě nejznámějším výletním místem Saského Švýcarska je Bastei. Skalní kazatelna patří k nejkrásnějším přírodním vyhlídkám Evropy, jejímž nejcharakterističtějším znakem je kamenný most – Basteibrücke, dlouhý 76 metrů.
V blízkosti tohoto krásného místa se nachází skalní divadlo Rathen, kde se v létě každý den konají divadelní představení Drážďanského divadla. Svá kouzla mají i malé příhraniční obce Saského Švýcarska.

Waltersdorf
Waltersdorf leží na úpatí Luže, nejvyšší hory Lužických hor (793 m), což významně přispívá k rekreačnímu charakteru obce. Zalesněné svahy v jeho okolí poskytují mnoho příležitostí k osvěžní, možnost dlouhých procházek v klidném prostředí a po upravených cestách je velmi příjemná.
Obec byla ve středověku i ve vlastnictví varnsdorfského panství, až r. 1419 připadla městu Žitavě. Přes waltersdorfský průsmyk vedla kdysi obchodní cesta mimo dosah, i když ji obchodníci nesměli využívat, protože byla žitavských výběrčích cla.
Obci Waltersdorf vtiskuje neopakovatelný ráz více než 230 památkově chráněných obvazcových domů, které jsou pro kraj Horní Lužice charakteristické. Pro návštěvníky a turisty je připravena i naučná stezka – v informační kanceláři je možno obdržet materiály, které pojednávají mj. i o tomto odvětví stavebnictví. Za zmínku a za zhlédnutí také stojí dobře zachované a krásně restaurované portály domů zhotovené z místního pískovce. Ty se právě ve Waltersdorfu vyskytují ve značném počtu.
Přesto není Waltersdorf žádným skanzenem. Žije zde asi 1700 obyvatel. Mnozí si své domy i zmodernizovali a zřídili pro letní i zimní rekreanty a návštěvníky útulné místnosti nebo celé letní byty. Také některé penziony, hostince a hotely jsou atraktivně umístěny v obvazcových domech.
V současnosti má obec jeden hotel, tři penziony a 32 prázdninových bytů a přívětivě zařízených místností. Celkem může obec nabídnout více než 550 lůžek včetně jedné mládežnické ubytovny (Jugendherberge).
Oblíbeným cílem výletů je hora Luž. První zmínka o ní je z roku 1538. Domácími obyvateli bývala nazývána Polední horou. Po svazích Luže vedla odedávna zemská hranice mezi Čechami a Lužicí. V r. 1823 zřídil na vrcholu waltersdorfský Friedrich Matthes jednoduchý hostinec. Uvnitř pozdější stavby horské restaurace z r. 1879 probíhala hranice – stavba měla nejen dva výčepy (vlevo český, vpravo německý), ale i dvě popisná čísla a dvě poštovní schránky. Platit bylo možné v obou měnách. Dům vyhořel na Nový rok 1946 a dosud nebyl obnoven. I tak stojí daleký rozhled z vrcholu za výstup.
Vyjmenujme ještě několik dalších turistických možností:

  • Doporučujeme návštěvu muzea lidového umění a mlynářského muzea. V expozici můžete zhlédnout selskou světnici z období kolem roku 1800, ale i mlýnici s typickým zařízením. Je zde také místnost waltersdorfského rodáka, hudebního skladatele Fridricha Schneidera, zařízená ve stylu biedermaier. V muzeu je uložena a vystavena řada zajímavých předmětů ze zařízení domácností minulých dob.
  • Nepřehlédněte barokní stavbu kostela z r. 1713. Najdete v něm nejen pozoruhodné malby na empoře, ale i varhany postavené v r. 1766 Slibermannovým žákem Tamitiem za Žitavy.
  • Letním návštěvníkům poslouží koupaliště s padesátimetrovými dráhami, loukou ke slunění a dobře zajištěným stravování. l
  • Turistické cesty jsou dobře značené, odpočivná místa na nich jsou vybavena lavičkami.
  • Pečovatelský dům Lazarus poskytuje terapeutické služby a ošetření také hostům. K dispozici je i bazén a sauna.
  • Dostatek sněhu v Žitavské vrchovině zaručuje výborné podmínky pro zimní sporty. Využít lze dva lyžařské vleky, pro běžkaře je připraveno 32 km stezek. K zimní turistice můžete použít i saně (lyže nebo saně lze i vypůjčit – informujte se).

Informace o všech možnostech, písemné propagační materiály a nabídku ubytování vám poskytne informační středisko pro návštěvníky.


Großschönau 
Großschönau byl založen ve 12. století franskými osadníky a poprvé je o něm v listinách zmínka v roce 1352 jako o Waldhufendorfu. V žitavských vesnicích s obecní radou, ke kterým náležel i Großschönau od roku 1587, se rozvíjelo lnářské tkalcovství jako důležité odvětví obživy. V roce 1666 zavedli bratři Langeovi damaškové tkalcovství z Nizozemí do Großschönau a již po několika desetiletích zde byl vyráběn lněný damašek známý a žádaný celé Evropě.
V celém Německu není místo, kde by se utkalo více damašku než zde. V 19. století vystřídaly jacquardové stroje damaškové tahové tkalcovské stavy a dnes již lze pravý damašek obdivovat jen v muzeu. V roce 1856 uvedli v Großschönau do provozu první tkalcovský stav na froté zboží v Německu. Ručníky a koupací pláště z této smyčkové tkaniny se staly nejdůležitějšími výrobky textilního průmyslu v Großschönau. Také dnes je froté tkalcovství největším průmyslovým odvětvím v Großschönau.

  • Pozoruhodnosti
    Nápadný je v Evropě ojedinělý způsob staveb, pro Horní Lužici typický obvazcový dům. Těchto staveb je v Groß-schönau nyní ještě více než 300 a dávají obci svůj zvláštní ráz. Mnoho tvarů podstávkového domu se klene od domu malého sedláka přes dům rolníka a dům tkalce až po domy správců nebo nakladatelů. Klenotem Groß-schönau je barokní kostel ve středu obce, vybudovaný v letech 1703 až 1705. Oltářní obraz představuje vzkříšení a pochází od malíře Johanna Eliasa Zeissiga, nejproslulejšího rodáka z Großschönau, který působil jako rektor drážďanské Akademie výtvarných umění a ředitel malířské a kreslířské školy míšeňské porcelánové manufaktury.
    Muzeum damašků a froté zboží v Großschönau ukazuje přehlídku drahocenných damašků a pravděpodobně jediný damaškový tahový tkalcovský stav, na kterém ještě dnes tkají pravý damašek, jakož i další v provozu se nacházející tkalcovské stavy na plátno a jacsquardové zboží.
    V rozšířené stavbě nově vybudované v roce 1996 se představuje tradiční froté technika Großschönau na funkčních textilních strojích.
    V muzeu motocyklových veteránů a techniky, které je v bezprostřední blízkosti muzea damašků a froté-zboží, lze vidět vývoj od historických kol až po moderní motocykly naší doby. l
  • Volný čas a rekreace 
    Großschönau leží v nadmořské výšce 300 – 410 metrů na úpatí Žitavského pohoří v zajímavé turistické oblasti v bezprostřední blízkosti rekreačních obcí Waltersdorf, Jonsdorf a Oybin.
    V jižní části Großschönau se nachází známé lesní koupaliště (Waldstrandbad) o vodní ploše 20.000 m2. Rybník o výměře 8.000 m2 pro plavbu na lodičkách dává této největší plovárně Saska zvláštní ráz.
    V bezprostřední blízkosti koupaliště je místo pro kempink s rekreačními domky a bungalovy, jakož i 200 místy pro stany a obytné karavany.
    Místní park, knihovna, sauna, solárium, půjčovna jízdních kol, sportovní zařízení, jízdy kočárem, rybaření, jakož i kulturní pořady se postarají o rozptýlení návštěvníků.

Seifhennersdorf
Místo vzniklo kolem roku 1250 z vesnice sedláků a tkalců a patřilo původně k panství Schönbuch/Tollenstein, později nazýváno Rumburk. Na jihovýchodě Saska, nedaleko hranic do České republiky a do republiky Polsko, vás v idylické lesní a luční kopcovité krajině v nadmořské výšce 340 – 470 metrů očekává město Seifhennersdorf.
Žitavské pohoří, 793 vysoká Luž a markantní české hory tvoří siluetu malebně položenému městečku, vzdálenému jen 80 km od města umění a hlavního města spolkové země Drážďan. Seifhennersdorf se stal známým svým hraničním přechodem do Varnsdorfu. Další hraniční přechod byl v roce 1995 otevřen do Rumburku. Mnoho zeleně a jedinečné obvazcové domy typické v regionu jsou charakteristické pro toto venkovské městečko. Hornolužická krajina, vzdálená masovému turismu a hluku velkoměsta, dává dobré předpoklady pro dovolenou na zotavenou zcela dle výběru. Při rozmanitých procházkách po dobře značených cestách ke krásným vyhlídkovým místům můžete v přírodě zase načerpat nových sil. Dvě nové okružní turistické cesty (přírodní naučné stezky / Karaskova okružní cesta) s 32 informačními tabulemi a početnými lavičkami splňují rozmanitou síť turistických cest. Pozoruhodnostmi města jsou m. j. blízko položený kopec Röthig-Frenzelsberg s geologickou skrývkou radiálně ztuhlých čedičových slou-pů a kopec větrného mlýnu (Windmühlberg), ze kterých je nádherný rozhled do Žitavského pohoří a do Čech. Doporučujeme procházku údolím Mandavy (Läuterau), kde čeká návštěvníka soubor obvazcových domů památkově chráněných a mezi nimi muzeum loutek a panenek. Klid a odpočinek se nalezne i v půvabném přírodním léčebném praku.
V městském muzeu jsou vystaveny originálně zařízené hornolužické obytné interiéry a je zobrazen loupežnický a pašerácký nešvar z konce 18. století v souvislosti s tehdejší českou enklávou v Niederleutersdorfu. Dále je zde vidět mnoho fosilních nálezů ze zrušeného dolu leštěných břidlic. V obraze města dominuje v roce 1936 znovu vybudovaný a mimořádně dobrou akustikou známý kostel (Kreuzkirche) se Schusterovými varhanami, jedněmi z největších v Sasku. V radnici, vybudované v roce 19952 ve stavebním stylu typickém pro zdejší kraj, jsou nádherná okna s barevnými skly a jiné ozdobné prvky ve foyeru a v sálu radnice.
Zvláštní atrakcí v Seifhennersdorfu je lesní koupaliště (Silberteich). Koupaliště s rybníkem s lodičkami Vás zve v teplých dnech k návštěvě. Mimořádně vhodné pro rodiny s dětmi – nabízí se zde dále brouzdaliště pro děti, hřiště dobrodružství, jakož i rozlehlé louky na opalování. V bezprostřední blízkosti koupaliště se nachází v optimálních podmínkách pro volný čas a dovolenou dětí a cestovních skupin v moderně zařízeném dětském rekreačním centru „Querxenlandu“. Pravým magnetem návštěvníků se stala jen několik kilometrů vzdálená letní sáňkařská dráha.


Neugersdorf 
Hornolužické městečko Neugersdorf se rozkládá na severním svahu vrchu Hutungsberg, na jehož úpatí vyvěrá nejvydatnější ze tří pramenů Sprévy. Kopce Hutungsberg a Beerberg vytvářejí rozvodí mezi Severním a Baltským mořem.
Dnes má Neugrsdorf asi 7100 obyvatel a patří k mladším obcím Horní Lužice, protože v roce 1997 oslaví teprve 340 let od svého založení. První průkazná zmínka o vesnici Gherardesdorpp, která stávala na místě dnešního města, je z roku 1306 a z konce 14. století existuje několik záznamů o tom, že toto místo mělo svůj kostel a panský dvorec. V době husitských válek však byla vesnice zničena a až v roce 1657 se zde znovu začali usazovat exulanti z Čech. Jimi založená vesnice dostala jméno Neu-Gersdorf a náležela českému panství Rumburk. Na území města Žitavy podobně vznikala vesnice Alt-Gersdorf. Teprve v roce 1899 se obě obce spojily a mají od té doby společný název Neugersdorf.
Od 17. století bylo hlavní obživou obou vesnic ruční tkalcovství. Rychlému rozvoji průmyslu a řemesel pomohlo vybudování železniční tratě v r. 1874, v návaznosti na textilní výrobu se objevilo a vzkvétalo i textilní strojírenství. Tak se Neugersdorf rychle měnil ve výstavné průmyslové město (povýšen 1924). Dnes tvoří pohledové dominanty města dvě věže: vyhlídková na Hutungsbergu, pojmenovaná 1904 po říšském kancléři Bismarckovi, a vodárenská z r. 1927.
Ze stavitelských památek zaujme evangelický kostel postavený 1738 ještě v AltGersdorfu. Má bohatou vnitřní rokokovou výzdobu a krásný hlavní oltář. Návštěvníci se jistě zastaví u pramene Sprévy, který napájí blízké velké koupaliště a je od r. 1888 obložen obrubou z domácí žuly. Rovněž by jim neměl ujít Büttnerborn, památník postavený v roce 1907 v místech, kde byl NeuGersdorf v r. 1657 založen. Poblíž vede ulice s řadou krásných a dobře udržovaných obvazcových domků.
Jedním z privilegií býval i výroční trh na sv. Jakuba (28. 7.). Nově založená střelecká společnost pořádá každoročně v květnu závody ve střelbě, „Adler-schießen“. Také jakubský jarmark se koná dodnes. Je to největší výroční trh Horní Lužice a trvá šest dní, takže se stává cílem tisíců návštěvníků. Neugersdorfští v mnohém zachovávají i rozvíjejí staré tradice a mají velmi rozvětvenou spolkovou činnost. Různých spolků jsou tam desítky, v prvních dnech července dokonce pořádají na koupališti svou letní spolkovou slavnost a 11. listopadu zahajují karnevalovou sezónu barvitým průvodem městem. Masopustními zábavami se zabývají i dva spolky, protože Neugersdorf je pro široké okolí jejich střediskem.


Ebersbach
První písemný doklad o obci je z r. 1306. Jako mnoho jiných míst této oblasti byl i Ebersbach v roce 1429 zničen husity a obnovován teprve koncem století. Když r. 1597 získalo Ebersbach město Žitava, vzniklo napětí mezi domácími tkalci a městem, které hájilo svá práva monopolu. Tkalcovské stavy nepoddajných venkovanů byly zničeny a další hospodářský rozvoj obce musel vyčkat až příchodu exulantů s protireformačních Čech po roce 1657. Vzestup hospodářství se urychlil v 19. století. Tak již v r. 1827 dostal Ebersbach poštu, 1865 byl instalován první parní stroj. Víc než polovina obyvatel obce byla tehdy zaměstnána tkalcovstvím. V roce 1873 byla vybudována železnice a Ebersbach tím získal spojení s Prahou, Löbau, Drážďanami a Žitavou. Rychle se rozvíjel průmysl. Roku 1925 získal Ebersbach městská práva. Tehdy v jeho 1317 domech žilo 9455 obyvatel. Dnes má Ebersbach 12 tisíc obyvatel, 6 škol, 2 poštovní úřady, nemocnice, 7 velkých nákupních center a několik průmyslových závodů. Návštěvníkům může nabídnout mnohé pozoruhodnosti, takže kratšího, ale ani delšího pobytu nebudete litovat. Kromě hotelu „Gute Quelle“ zde hosté najdou restaurace i další stravovací zařízení.
Město Ebersbach se rozkládá na ploše 1489 ha, z toho tvoří 220 ha lesy a 980 ha zemědělská půda. Více než polovina obyvatel dnes bydlí v domech postavených po r. 1945, ale najdeme zde (jako všude v této oblasti) i dobře udržované obvazcové domy, zvláště na Steinstraße a Martin-Niemöller-Straße. Pozorný návštěvník ocení sluneční hodiny na čp. 67 (Hauptstraße) a čp. 4 (Martin-Niemöller-Straße). Farní kostel je z r. 1682, dostavba východní části pochází z let 1726 – 1733. Na vrchu Schlechteberg najdeme zbytky botanické zahrady i vlastivědné muzeum s tkalcovskou expozicí, umístěné v Humboldtově chatě. Významnou stavební památkou je pavilon jednoho ze tří pramenů Sprévy. Podrobnosti o dalších stavebních a kulturních památkách bychom se mohli dovědět v městské knihovně, která má přes 30.000 svazků knih, gramofonových desek a audiokazet.
Pro návštěvníky, kteří milují sportovní aktivitu, nabízí Ebersbach v létě otevřené koupaliště, procházky po okolí budou korunovány vyhlídkami z vrchů Hainberg a Gutberg. Kolem již zmíněného Schlechtebergu je vybudována okružní vyhlídková cesta, ze které bude turista odměněn skvělými výhle-dy nejen na Ebersbach, ale přes Jiříkov až na Šluknovskou pahorkatinu na západě, Lužické hory na jihovýchodě. Na severovýchodě uvidíme větrný mlýn v blízkosti Kottmarsdorfu pod nejvyšším vrchem Hornolužické vrchoviny – Kottmerem (583 m). K nejoblíbenějším cílům vycházek dodnes patří výletní restaurace Felsenmühle. Kromě toho, že každá ze škol má vlastí sportoviště, najdete ve městě i sportovní hřiště pro hry a lehkou atletiku, je možné navštívit i kuželnu vybudovanou v r. 1970. Ebersbachem vede i cyklistická okružní cesta; na ní nemineme m.j. pozoruhodné seskupení obvazcových domů včetně prokazatelně nejstaršího domu tohoto typu v oblasti – Hugenottenhaus z počátku 17. století. V zimě je v provozu lyžařský vlek na Schlechtebergu.


Sohland an der Spree se svými obcemi Taubenheim a Wehrsdorf
Sohland/Spree s připojenými obcemi Taubenheim a Wehrsdorf je dnes obcí s 8200 obyvateli. Její dějiny začínají na přelomu 12. a 13. století. První prokazatelné zmínky o nejstarším osídlení Sohlandu pocházejí z roku 1222. Od třicetileté války patří Sohland k Sasku.
Wehrsdorf se objevuje v zápisech od r. 1250. Zde žil později Bihms Koarle, který se v žertovných a veselých vypravováních hornolužických pověstí traduje dodnes.
Taubenheim je z tohoto tria nejmladší; jeho historie se nedá prokázat před rokem 1345.
Malebná krajina hornolužické vrchoviny rozložené po obou březích horního toku Sprévy je turisticky lákavá. Sohland s obcemi Wehrsdofr i Taubenheim nabízejí dostatek příležitostí k pobytu i k prožití pěkné dovolené. Charakteristickou tvář dává obcím hojný výskyt dobře udržovaných obvazcových domů. Většinou pocházejí z 18. a 19. století, kdy hlavním stavebním materiálem bylo dřevo a jíl. Dnes jsou domy často památkově chráněny.
Taubenheim by bylo možno nazvat obcí slunečních hodin. Najde se zde 17 různých provedení. Až na malé výjimky byly restaurovány místním rodákem Martinem Hölzelem, grafikem, který zde žil v letech 1909 – 1994. Za zmínku stojí i tříobloukový most na západní straně obce. Jeho kamenná stavba je pozoruhodná.
Oblast Sohlandu je východiskem turistických cest. Nabízí tři přírodní naučné stezky, dále naučnou stezku „Sluneční hodiny a obvazcové domy“ a výstavu zemědělského nářadí a pomůcek z různých historických období.
Nejstarší obvazcové domy hornolužického okresu Budyšín jsou právě v Sohlandu a byly zařízeny jako vlastivědné muzeum.
Pro sportovní využití nabízí Sohland dvě koupaliště – jedno moderní a jedno romantické lesní. V zimě najdete v blízkosti osady Tännich lyžařské centrum s vlekem. V těsném sousedství leží i Dreiherrenstein, starý hraniční kámen z r. 1750, na kterém jsou znaky tří přilehlých panství: Sohlandu, Wehrsdorfu a Lipové. Letním střediskem bude jistě umělá vodní nádrž na Sprévě, Stausee. Jsou zde v provozu loďky, můžete si zde i zasportovat. Nad nádrží byly i zbytky hradu Sohlander Burg, z pozdější doby stojí za zmínku most Himmelsbrücke z r. 1796 a tříobloukový most Stausee-brücke z r 1813, který slouží i současné dopravě.
Vyhlídková věž Prinz-Friedrich-August-Turm v Obersohlandu nabízí výhledy na Hornolužickou vrchovinu spolu s nesčetnými dalšími vyhlídkovými místy. Pokud by vás neuspokojila ani vyhlídka na českou stranu – Šluknovskou pahorkatinu, nebo pohled na hory v okolí Žitavy, máte ještě možnost nahlédnout do kosmu, a to na hvězdárně „Bruno Bürgel“.

Při vašem pobytu vás srdečně uvítají všichni pronajímatelé místností, bytů nebo rekreačních domků, mnohá restaurační zařízení v obvodu obce Sohland. Jistě se rádi přičiní o vaši spokojenost a umožní vám prodloužení pobytu.

Tisk Tisk | E-mail E-mail