Rumburk.cz RN.Rumburk.cz VstupenkyRumburk.cz DKRumburk.cz SRAS.cz

Rumburk si připomenul 87. výročí Rumburské vzpoury

Pochodem členů Klubu vojenské historie z České Lípy ve vojenských stejnokrojích císařských vojáků z I. světové války od vlakového nádraží až na Lužické náměstí byly v Rumburku v sobotu 28. května zahájeny oslavy 87. výročí Rumburské vzpoury.
Taneční vystoupení štíhlých a krásných mažoretek na Lužickém náměstí vystřídali nablýskaní vojáci císařské armády, kteří již tradičně předvedli ukázky výcviku a pořadového cvičení jednotlivých klubů, a poté se v doprovodu nejvyšších představitelů města -starosty Ing. Jaroslava Sykáčka, místostarosty Radka Engla a tajemníka úřadu JUDr. Miroslava Majzlíka – přesunuli k pomníku Rumburské vzpoury, kde proběhl pietní akt za popravené účastníky vzpoury.
Součástí oslav byl i cvičný zásah rumburských hasičů, kteří předvedli publiku na Lužickém náměstí likvidaci nebezpečných látek, vyprošťování osob z havarovaného vozidla a různé techniky hašení. Na své si přišly i děti, pro které pořádala Římskokatolická farnost Rumburk zábavný odpolední program na Dobrovského náměstí.
V podvečer se v rumburském muzeu konala vernisáž nové knihy doktora Jindřicha Marka „Pod císařskou šibenicí“, která konfrontuje historická fakta Rumburské vzpoury s filmovými legendami a popisuje hlavní účastníky vzpoury z lidského hlediska.
Oslavy Rumburské vzpoury byly zakončeny v neděli 29. května zádušní mší v kostele sv. Bartoloměje.
Rumburská vzpoura byla výsledkem dlouhodobého neutěšeného a neřešeného stavu v rakousko-uherské armádě. Nespokojenost vojáků s nedostatečným zásobováním, nevyplácenými žoldy, šikanou a protahováním již prohrané války vrcholila jednotlivými lokálními vzpourami v různých posádkách po celých Čechách a Moravě. Situace vyvrcholila 20. května 1918 ve chvíli, kdy přišel další rozkaz, podle kterého se snižovala denní dávka chleba na pouhou dvanáctinu veky, a kdy bylo rozhodnuto, že většina navrátilců z válečných konfliktů bude opět odvelena na frontu a zařazena do bojů. V tu chvíli se proti tomuto rozkazu postavili vojáci 7. čety rumburské posádky sídlící v dnešní Základní škole v Tyršově ulici a již 21. května v 6 hodin ráno nastoupila celá pochodová formace na nástup ozbrojená puškami. Vojáci neuposlechli rozkaz svého velitele odložit zbraně, naopak se posléze zmocnili muničního skladu, kde kromě střeliva získali i ruční granáty, a vytáhli směrem na Českou Lípu a Nový Bor pod vedením Františka Nohy, aby se připojili k 18. pěšímu pluku. Společně pak chtěli postupovat na Mladou Boleslav a Prahu a vybojovat mír ozbrojeným povstáním. Podařilo se jim proniknout až za Nový Bor, ale u Chotovic byli obklíčeni asistenčními jednotkami rakousko-uherské armády a dostali se do obklíčení. Následný boj neměl šanci na úspěch, bylo mnoho mrtvých i raněných a asi 300 zajatých vojáků. Do rukou nepřátel padli i všichni vůdci vzbouřenců.
O dva dny později, 23. května byl zahájen stanný soud, který odsoudil tři z nich – Františka Nohu, Vojtěcha Kováře a Stanko Vodičku k trestu smrti zastřelením, W. Plasse a J. Zelenku k pěti a deseti letům těžkého žaláře. Rozsudek byl vykonán ještě týž den za rumburským hřbitovem na tehdejším sportovním hřišti.
Dalších sedm vzbouřenců bylo popraveno u Nového Boru. Celkem 560 vojáků bylo za trest vězněno v Terezíně v Malé pevnosti až do konce války, 150 nováčků bylo posláno na frontu a v Rumburku bylo pro podněcování ke vzpouře dokonce zatčeno několik místních žen.
Rumburská vzpoura podle historiků neměla zásadní vliv na ukončení války, ale byla výsledkem úpadku a rozpadu císařské armády a habsburské monarchie. Byla výkřikem stovek mladých mužů, že válka není to, čím chtějí žít, a že raději pro mír položí život než by kvůli válce hnili v kasárnách.

Tisk Tisk | E-mail E-mail