Rumburk.cz RN.Rumburk.cz VstupenkyRumburk.cz DKRumburk.cz SRAS.cz

PŘEDSTAVUJEME VÁM

Rumburský kněz ThMgr. Pavel Tichý

ThMgr. Pavel Tichý se narodil na podzim roku 1967 ve Zlíně. Toto město je také místem jeho dětství a mládí. Teologická studia dokončil v Praze v roce 1997. Je členem kongregace Salesiánů Dona Boska, jejíž hlavním posláním je práce s mládeží.

Vydat se na duchovní dráhu asi není jen tak lehké rozhodnutí. Co Vás k tomu vlastně vedlo? Bylo to vždy Vaše pevné rozhodnutí nebo jste někdy váhal?

K tomu, co dělám, mě přivedl dobrý příklad kněží. Také jsem viděl, že právě tímto směrem bych mohl investovat a hlavně naplnit svůj život. Zatím mohu říci, že nic dobrodružnějšího než být knězem mě v životě nepotkalo. No, a protože jsem ještě na cestě, tak co kdyby se životní dráha a pevnost rozhodnutí hodnotily až proběhnu „cílovou páskou“?

Kde jste působil před svým příchodem do Rumburku?

Poslední dva roky před příchodem do Rumburku jsem dokončoval studia na fakultě. Předtím jsem prožil dva roky praxe v Rakousku.

Co lze podle Vás považovat za nejzdařilejší a nejúspěšnější počin rumburské farnosti v roce 2003?

Dobře fungující tým lidí, schopných se respektovat a pomáhat si.

Prozradíte čtenářům, jaké zásadní plány má farnost do roku 2004?

Na farnost pohlížím především jako na společenství lidí. A co naše společenství plánuje? No, abych tak „cimrmanovsky“ odpověděl, tak zásadním plánem farnosti a jejich členů je nemít plán, ale být dobrými křesťany. Prakticky to znamená být u dobrých věcí ve společnosti. Mám za to, že aktivity našeho společenství budou na 50 % směřovat do práce s lidmi a 50 % uvízne ve starostech o zplundrované dědictví předků, tedy stavby. Jestli vás to zajímá, tak myslím, že se bude pokračovat na opravě kostela sv. Bartoloměje. Patrně postoupí i práce na loretě, i když je stále těžší sehnat finance. Pokusíme se opravit i zeď kolem kostela ve Starých Křečanech. (Pokud nám ovšem nespadne na hlavu zeď u městské tržnice.) Osobně bych rád narovnal pokřivené křížky na našich kostelech v okolí Rumburku, ale znáte to: jsou vysoko a blbě se k nim leze.

Ačkoli jde o evangelický kostel, máte k dispozici nějaké podrobnější zprávy o budoucnosti vyhořelého kostela sv. Jana Nepomuckého?

Pokud vím, tak se velmi pěkně a s rozvahou pustil do opravy evangelický farář Mgr. Filip Šimonovský. Zkuste se jej zeptat a dejte k tomu zrovna i číslo konta. Snad někdo pomůže? (Dal jsem na radu p. Tichého a informoval jsem se na evangelické farnosti Rumburk. Bylo mi sděleno, že před Vánoci byl projekt opravy kostela schválen památkáři a v současnosti je vypsáno výběrové řízení na řemeslnické práce. Vzhled kostela bude zachován v podobě, jakou měl před nešťastným požárem. Číslo účtu, kam můžete posílat finanční dary, je u České spořitelny 926189329. Děkujeme.)

Jakou událost, když jste byl ještě malé dítě, si dokážete vybavit jako tu úplně první a kolik Vám bylo let?

Zdá se, že nejsem tak dobře paměťově vybaven, jako jeden můj přítel, nyní redaktor mládežnického časopisu, který ve svých dvou a půl letech seděl při pozdním večeru na latríně, spatřil hvězdné nebe nad hlavou a napadlo jej: „To přece nemůže být samo od sebe?“ Tak nastoupil své hledání Boha. Můj první, z paměti vystupující zážitek z dětství je mnohem prozaičtější. Ve třech letech jsem nakukoval do nezakryté městské kanalizace, načež mě šla babička potichu, pěkně zezadu, lapit. Snad abych se neleknul a nežuchnul tam. Jenže z radosti, že je vše v pořádku, zapomněla na plotnu a pánvičku se sádlem. Ta se vzňala a bílá kuchyně byla v mžiku černá jako bota. Takže táta pak s kamarády maloval.

Ve kterém období lidských dějin byste rád žil a v jakém naopak rozhodně nikoli a proč?

Zpěvák irské rockové kapely U2 říká: „Jeden ze dvou okamžiků v životě, který si nevybíráme a který neovlivňujeme, je čas našeho narození.“ Což je evidentní, tak proč utíkat do nějakých snů a vymýšlení, co by, kdyby. Mám za to, že Bůh nás staví do konkrétního místa lidských dějin a důvěřuje nám, že je zvládneme, i když je vůkol nás závist, zloba a všelijaké roztodivné svinstvo.

Jakou knihu právě čtete a která kniha (knihy) patří k Vašim nejoblíbenějším?

Teď právě pročítám vánoční dárek, knihu „Cesta divokého muže“ od Richarda Rohra. Jedná se o úvahy k mužské spiritualitě. Některé věci tam přesně pojmenovává. Na druhou stranu je to trochu načichlé problémy Ameriky. No, však se na to podívejte. Taky se díky mému představenému čím dál raději a s větší chutí zabývám Biblí.

Bez kterých věcí a lidí si svůj život rozhodně nedokážete představit?

Chce se mi říci, že bych velmi těžce nesl život v úplné samotě. Ale není to tak dávno, kdy moji starší spolubratři salesiáni také byli formováni pro život v řádovém společenství a také si nedovedli představit, že by žili o samotě. A bác ho! V padesátých letech je pochytali jak králíky a šup s nimi do lapáku, prásk ho na samotku, lup ho na celu s nějakým magorem!!! Nevím, proč po nich Bůh chtěl zrovna toto svědectví a už vůbec nevím, jaké bude chtít po mně. Abych však přece jen zodpověděl vaši otázku. Nedokáži si představit život bez normálního lidského přijetí, chcete-li lásky.

Vatikán neustále brojí proti antikoncepci a potratům. Strana KDU-ČSL rezolutně odmítá zákon o registrovaném partnerství. Jaký je Váš názor na tuto problematiku?

A víte, že to jsou zajímavé otázky. Dotýkají se bolavých míst naší společnosti a jsou za nimi skryty slzy mnohých žen a strach či obavy mnohých mužů. Chlapi mají strach, že neuživí rodinu, takže je pohodlnější si to rozdávat jen tak nezávazně. Jenže, jak mají potom vyrůst se svou rozbředlostí a nezávazností v lidi pevných charakterů, v osobnosti, jejichž slovo platí? Podívejte, já to teď vezmu trochu stručně. V zásadě jde v manželství o darování osob, jedna se odevzdává a plně daruje druhé. K tomuto darování se neodmyslitelně patří i otevřenost k životu. Z těchto základních tezí vyrůstá celý náhled církve na antikoncepci. Z toho zase, že každý člověk je chtěný Bohem a od okamžiku početí dostává nesmrtelnou duši, vychází postoje církve k umělým potratům. Koneckonců tady je kořen lidské důstojnosti a zdroj našeho sebevědomí. Chápu a vím, že manželský život přináší i těžké chvíle, ale chtějí-li partneři růst jako lidé?

Dalším vděčným tématem na politické scéně je registrované partnerství. Takové partnerství se dožaduje výhod, které společnost dává manželskému svazku, rodině. Ale rodina obdržela tyto výhody na základě nenahraditelné role pro společnost. Není tedy fair výhody rodiny převádět na registrované partnerství. Myslím, že bychom měli umět pomoci jinak.

Co byste jako občan Rumburku ve městě vylepšil a co si naopak podle Vás zasluhuje pochvalu?

Víte. Moc do toho nevidím a pak taky máme v našich kruzích rozšířenou už přibližně dva tisíce let tzv. politiku ă“tčenáše“. Ale ať neodbíhám od otázky. Pochvalu si zasluhuje snaha o koncepční řešení. Problémem je a bude „odliv mozků“.

Jaký vtip Vás v poslední době opravdu od srdce pobavil?

Tento vtípek jsem někde nedávno četl. Převyprávěl jsem ho návštěvníkům nevyhřátého kostela. Přijde chlapec do masny a ptá se: „Máte zmražené dršky?“ „Ne,“ odpoví paní, „my si tady topíme.“

Za rozhovor děkuje
Mgr. Tomáš Lígr

Tisk Tisk | E-mail E-mail