Rumburk.cz RN.Rumburk.cz VstupenkyRumburk.cz DKRumburk.cz SRAS.cz

Kam směřují Rumburské noviny?

autor: Lubor Čechura, Rumburk

Vážené Rumburské noviny,
jako panu Josefu Ederovi, ani mně se nelíbí obsah všech příspěvků pana Rostislava Kouckého. Nechápu ani, co je na jeho názorech tak přitažlivé, abych o nich musel být pravidelně informován.

Je mi vážně srdečně jedno, proč si autor myslí, že by mělo se zánikem Varšavské smlouvy zaniknout i NATO. Je to jeho názor a jistě jej za něj nebude nikdo šikanovat. Proč s ním ale obtěžovat jiné – pokud k tomu nejsem vyzván? Nebo snad ano? Potěšil mě jeho závěr, že s koncem Varšavské smlouvy přestalo hrozit nebezpečí světového konfliktu. Nelogicky ale žádá i zánik druhého paktu. Jakákoliv aliance států přece nabízí možnost řešit i případné spory uvnitř seskupení jinak než válkou. I v tom je její, pro Českou republiku nemalý přínos. Ovšem s výjimkou té aliance varšavské – viz. rok 1968 v Československu a ještě před tím v Maďarsku.

Jinde se zase s úžasem dovídáme, že druhou světovou válku nezavinily nesmyslné poválečné reparace, které po Německu žádaly vítězné státy první světové války. Hospodářsky jej tím srazily na kolena a vytvořily tak podhoubí růstu fašismu. Pan Koucký nám opět předkládá učebnicovou verzi z doby vlády „Bratrstva kočičí pracky“ – totiž, že válku vyprovokoval „světový kapitál“, který chtěl využít fašismu k likvidaci Sovětského svazu, když se mu to nepodařilo hospodářskou soutěží!

Nejsou to jednoduché lži, ale šikovně sebrané a rádoby logicky seřazené polopravdy. Lze je tedy považovat za osobní vyznání, a to by bylo vhodnější prezentovat v tiskovinách, které čtou lidé jeho „krevní skupiny“, a nezabírat tím prostor v místním tisku. Uklidňuje mě, že samostatně myslící lidé najdou v článcích pana Kouckého podobných „hříček“ se skutečností dost sami. A mladí, kteří ještě nemají „historickou“ paměť, to – jak pevně doufám – nečtou.

Mrzí mě, že tady nejde uplatnit demokratické rozhodnutí: „Tak já to přestanu kupovat a číst…“ – Rumburské noviny jsou jediným místním tiskem a kupovali jsme je dávno před tím, než se v nich pan Koucký začal realizovat. Možná někdo navrhne – podle písničky Suchého / Šlitra – „malé věci řešte ruky mávnutím…“ Já si ale myslím, že setba, z níž má vzejít permanentní „blbá nálada“, k malým věcem nepatří!

Nepochybuji o tom, že by autor v reakci na můj příspěvek dokázal vyrukovat s řadou nových, neotřelých „argumentů“ jako vůči panu Ederovi. Děsí mě totiž dovětek redakce z RN č. 21: „autor čtenářům vzkazuje, že vítá jakoukoliv připomínku a rád na ní odpoví.“ A protože bych si opravdu přál, aby v našich novinách bylo to, co nás skutečně zajímá, vzdávám se další polemiky a vyzývám pana Kouckého, aby učinil totéž.

Tisk Tisk | E-mail E-mail