Rumburk.cz RN.Rumburk.cz VstupenkyRumburk.cz DKRumburk.cz SRAS.cz

Setkání s historií v Žitavě

autor: Učitelé a studenti OA Rumburk

Celkem dvakrát se letos naše škola, Obchodní akademie Rumburk, vypravila na místo, které by zajímalo především milovníky historie. Státní muzeum v Žitavě totiž pořádalo ve dnech 4.5.-3.11. 2002 výstavu Habsburkové a Dolní Lužice v letech 1526 – 1635. Poprvé jsme se tedy do Žitavy vypravili v rámci sportovně kulturního dne před závěrem školního roku 2001/2002, podruhé pak pro velký úspěch v úterý 8. října. Jestli chcete, pojďte s námi. Na cestu jsme se vydali v obou případech kolem půl osmé, ale je přece jenom znát rozdíl mezi počasím v červnu a v říjnu. Zatímco 26. června byla cesta vlakem opravdu příjemná, počasí nám přálo a v podstatě „Alles war in Ordnung“, říjnové úterý se nepovedlo ani těm nahoře, kteří řídí počasí, ani těm o kousek níž, kteří zase řídí České dráhy. Nakonec jsme však po všech peripetiích stanuli na nádraží v Žitavě a šťastně prošli i pasovou kontrolou. A první dojem? Čistota, pořádek, květiny. Prostudovali jsme orientační plán města a turistické cíle a pomalu se přesunuli ke kostelu, kde se výstava konala, a mohli jsme tedy vstoupit do historie.

Už sám výstavní prostor v kostele Petri – Pauli nás naladil a dojem nám nezkazila ani cena lístku, pro studenty stálo vstupné 1,5 euro. Navíc jsme dostali i desky s českým překladem průvodního slova v jednotlivých sálech A, B a C. Vystavené předměty nás zaujaly na první pohled. Kde jinde máte příležitost vidět tolik exponátů z 15. a 16. století pohromadě? Obrazy, smlouvy, řády, zbraně, brnění, mince, hodiny, knihy, postní plátno, turecký turban … To vše zapůjčeno z více než šedesáti muzeí, historických sbírek, archivů, knihoven a kostelů v Německu, Rakousku, Maďarsku, Polsku, Belgii a samozřejmě i v Česku. Co nás však udivilo nejvíce, byly české korunovační klenoty – kopie koruny a originál jablka i žezla. Nemohli jsme se vynadívat. Obdivovali jsme zručnost, nápaditost a preciznost našich předků. A to vše platí i o dalších uměleckých předmětech. Škoda jen, že popisky u jednotlivých exponátů byly jen v německém jazyce. Kdo neumí dobře německy, musí si domyslet, o co se jedná nebo si objednat průvodce, který ovládá český jazyk. Na výstavě jsme strávili dvě hodiny a celkový dojem? Když už jsme ve škole, tak tedy za jedna!

Po výstavě jsme se šli podívat na květinové hodiny, prošli jsme centrum města, utratili nějaké to euro a hurá domů. Vy, kteří jste tuto výstavu navštívili také, nám jistě dáte za pravdu. Stálo to za to.

Tisk Tisk | E-mail E-mail