Rumburk.cz RN.Rumburk.cz VstupenkyRumburk.cz DKRumburk.cz SRAS.cz

„Stejně těch pár řádků nic nevyřeší…“

autor: qwx

Mám problém. A sama ho nevyřeším. Mám syna. Na tom není nic tragického. Je to normální desetiletý kluk se všemi ctnostmi i nectnostmi tohoto věku. Nebydlíme v Rumburku, ale syn navštěvuje ZŠ U Nemocnice, tudíž musí dojíždět. A v tom je celý problém. Jezdí linkou Rumburk Đ Doubice, kterou za vzděláním rovněž dojíždí romské děti ze Starých Křečan. Kluci i holky přibližně stejného věku se setkávají u autobusové zastávky Bytex, dějiště veškerých problémů. Syn a jeho kamarádi mi tvrdí, že je malí romové otravují, a když si jich nevšímají, tak je začnou strkat a provokovat, až se všichni poperou. Vyhrají-li „ti druzí“, přijde syn domů s boulí a podobně, vyhrají-li „oni“, mají slíbenou odvetu v podobě starších, silnějších či početnějších protivníků.

Nechci tady nějakým způsobem ukazovat na Romy a problémy s jejich začleněním do společnosti. Bylo toho napsáno dost a stejně těch pár řádků nic nevyřeší. Sama jsem několika takovým potyčkám, lépe řečeno počátků potyček, byla přítomna a vím, že stačí rázné napomenutí a někdy jen ostřejší pohled. Ať to jsou „ti druzí“ nebo „oni“, jedná se o děti a nevidím jediný důvod, proč se bát je okřiknout. Jenomže to by se někdo takový musel najít. Už v loňském školním roce jsem o pomoc žádala rumburskou městskou policii a dokonce i syn sám, jelikož se s některými strážníky zná osobně, je informoval. Nic se však nestalo a doposud jsem si ani já, ani on nevšimli nějakých náhodných kontrol. Samozřejmě není možné, aby tam strážníci každý den dělali pořádek, i když občasná kontrola by nezaškodila. Spíš mě zaráží lhostejnost dospělých, kteří na zastávce čekají na svůj autobus. Nikdo si dětí nevšimne, ať se poperou, jenom si v některých případech mezi sebou podiskutují na téma „ta naše mládež“. Dokonce i řidič v autobuse, kterému se rozjívené děti uráží, postrkují a perou za zády, zůstává naprosto klidný.

Celou situaci nechápu. I když nepatřím mezi ty starší pamětníky, ani v mém mládí neexistovalo, aby se kluci poprali před školou, na zastávce apod., tedy na frekventovaných místech. Do latě by je postavil naprosto cizí člověk, nedej Bože, kdyby znal rodiče. Dnes se prostě každý stará o sebe. A pak si naříkáme. Ale každá řeka, která nemá pevné hráze, se lehce vylije z koryta a bere s sebou vše, co jí přijde do cesty. Jak se těm dětem má dostat pod kůži nějaký smysl pro práva druhých, o demokracii nemluvě. Vyrostou z nich jenom neotesanci a ti slušní budou převálcováni. Děti nevychovává jenom rodina a škola, ale celá společnost svým příkladem. V jedné starší písni se zpívá: „Kdyby ale lhostejností, lidská srdce ztvrdla v kámen, víc než lásky bylo zlosti, rozezní se zvony v chrámech …“.

Domnívám se, že pokud by měla píseň pravdu, budou zanedlouho v tomto státě všichni hluší a zruší se rozhlas, protože přes zvuk zvonů nebude nic jiného slyšet.

Tisk Tisk | E-mail E-mail