Rumburk.cz RN.Rumburk.cz VstupenkyRumburk.cz DKRumburk.cz SRAS.cz

Právní poradna

autor: Mgr. Marta Hrubešová, advokátka z Varnsdorfu

Nedávno jsem slyšel pojem „relativní neplatnost právního úkonu“. Domníval jsem se, že právní úkon je vždy buď platný, nebo neplatný. Co tento pojem tedy znamená?

Pokud bych Vám tento spíše teoretický problém měla vysvětlit co nejstručněji, vyjdu opět z oblasti občanského práva. Občanský zákoník rozlišuje absolutní a relativní neplatnost právních úkonů.

Absolutně neplatný je zejména právní úkon jako projev vůle, který nesplňuje některou ze základních náležitostí uvedených v § 37 občanského zákoníku, tj. není učiněn svobodně, vážně, určitě a srozumitelně. Dále by byl právní  úkon absolutně neplatný zejména v případech popsaných v § 38 a 39 občanského zákoníku, tj. pokud by jej učinila osoba, která nemá způsobilost k právním úkonům či jedná v duševní poruše, která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou, či pokud by šlo o právní úkon, který se svým obsahem nebo účelem příčí zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Absolutní neplatnost působí vždy přímo ze zákona od počátku a není třeba, aby se jí někdo dovolával. Soud k ní přihlíží i bez návrhu.

Oproti tomu relativní neplatnost je založena na jiném principu. Je upravena v § 40a občanského zákoníku, kde jsou také taxativně (což znamená, že jiné nejsou možné) uvedeny případy relativní neplatnosti. Relativní neplatnost právního úkonu tedy spočívá v tom, že právní úkon, u kterého je dán důvod relativní neplatnosti, se považuje za platný až do okamžiku, kdy se oprávněná osoba této neplatnosti dovolá. Tento stav je soudy i jinými státními orgány respektován. Oprávněná osoba je ta, na jejíž ochranu je relativní neplatnost stanovena. Oprávněná osoba se dovolává relativní neplatnosti nejprve oznámením druhému účastníkovi právního úkonu (popř. všem účastníkům, pokud je oprávněnou třetí osoba mimo  účastníky právního úkonu). Pokud oznámení, resp. důvod relativní neplatnosti není druhým účastníkem respektován, musí se oprávněná osoba obrátit na soud. Pokud bych měla uvést konkrétní příklad relativní neplatnosti, jedná se například o situaci, kdy jeden z manželů, který by k vyřízení záležitosti mimo obvyklé hospodaření potřeboval souhlas druhého manžela (§ 145 odst. 2 občanského zákoníku), prodá nemovitost, která je součástí společného jmění. Nyní bude záležet na tom, zda se druhý „poškozený“ manžel výše uvedené relativní neplatnosti dovolá. Pokud tak neučiní, bude právní  úkon, resp. kupní smlouva, považován za platný.

Tisk Tisk | E-mail E-mail