Rumburk.cz RN.Rumburk.cz VstupenkyRumburk.cz DKRumburk.cz SRAS.cz

Patřičný MARTIN

autor: rd

rn0608 Martin Patřičný (Praha 1955) se řemeslu (řezbářství a soustružení dřeva) vyučil soukromě u svého strýce. Po maturitě na gymnáziu prošel celou řadou zaměstnání (prodavač, aranžér, řidič, skladník, dřevorubec atd.). Zhruba od roku 1988 se plně věnuje výtvarné práci se dřevem. Má za sebou přes 30 samostatných i společných výstav v České republice, Dánsku, Francii, Německu a v Rakousku. V roce 1998 vydal obrazovou publikaci Dřevo krásných stromů a příručku Pracujeme se dřevem a měl úspěšnou výstavu v Národním muzeu. Žije a pracuje v Debrně u Kralup nad Vltavou nedaleko Prahy.

Ateliér uměleckého řezbáře Martina Patřičného v Debrnu u Prahy je zaplněn voňavým dřevem rozličného druhu a kam oko dohlédne, vidíte různé nástroje, které tento nádherný, lidsky teplý materiál opracovávají. S láskou a něhou zde obrábí dřevo, o kterém říká: „… Dřevo je velmi osobité – jako člověk. Setkání s různými druhy dřeva je jako setkání s určitým člověkem, protože stromy jsou nám velice podobné. Věřím, že jsme kdysi byli stromy. Dřevo totiž není materiál – to je životopis. Je to záznam o tom, jak určitý strom žil, co dělal, v jakých letech bylo sucho, kdy vanuly větší větry, kde byla větev. Lidi, lidičky, žijte se dřevem, trochu se o něj starejte, abychom si o něm za chvíli nemuseli jen vyprávět – dívejte se, hlaďte ho. A ono vás zahřeje a povede se vám dobře.“

Ukázka z literární tvorby M. Patřičného z jeho poslední knihy Patřičný (nejen) dřevo (1999).

Psáno pro „Svět knihy“ 1999

Nedávno jsem byl v botanické zahradě a tam mezi keři,
na lavičce, seděla dívka a kojila dítě.
Když jsem se po chvíli vracel, zadíval jsem se pozorně
a okouzleně na to prastaré zátiší…
A maminka, když viděla, že je pozoruju, se na mě usmála.
Tak jsem si připadal jako člověk i ve městě.

Heleďte, víte, že člověk a strom vždycky patřili k sobě?
Že dřevo je strom, který porazili nebo který sám padnul
a vypustil duši?

Po stromech jsem přelezl do světa knih.
Napsal jsem obyvatelům měst o dřevě krásných stromů,
o době dřevěné,
která pořád trvá, ale telefonují a píší mi jen milovníci
stromů a jejich těl.

Mezi obyvateli měst prý jsou děti, které si myslí,
že mléko kdosi zhotovuje v továrně, ty děti ještě neviděly živou
krávu…

Vzpomínám na staré gramofonové desky a přemýšlím,
jak dlouho nám vydrží knížky.

Ořechy, duby, jasany, dokonce i ohrožené jilmy
se oblékly do listí zeleného.
A končí květen a s ním pomalu i jaro.
I století, i tisíciletí…
Možná v tom příštím, novém, napadne nějaké dítě,
že knihy rostou na stromech.

 

REALIZACE:
ZE ŽIVOTA LIDÍ (objekt), Min. životního prostředí
BYTOST-ZEMĚ (socha), střed Václavského náměstí, Praha

 

Dům kultury, Klub přátel výtvarného umění v Rumburku a společnost UNILES, a.s. vás zvou na výstavu dřevěných soch a objektů Martina Patřičného

PATŘIČNÝ DŘEVO

Vernisáž se koná v úterý 4. dubna 2000 v 16.30 hodin v Domě kultury v Rumburku
„Dřevěný večer“ – beseda s umělcem na zakončení výstavy (o lásce, poznání, tvorbě
a humoru) se koná ve čtvrtek 27. dubna od 16.30 hodin rovněž v DK.
Výstava potrvá do 27. 4. Je otevřena od pondělí do pátku od 9 do 17 hodin.

rn0609_0

Po tanci (ořech)

Tisk Tisk | E-mail E-mail